Piloti z Nunaviku (2008)

Nehostinná krajina, sněhové bouře, mráz a obtížné letové podmínky. Zároveň však letadlo představuje pro místní obyvatele prakticky jediné spojení s civilizací.Kraj Nunavik tvoří třetinu rozlohy kanadského Québecu. Představuje přes 400 000 km2 severských jehličnatých lesů a tundry. Vítr, sníh, mráz zde vládnou po celých devět měsíců v roce. V zimě tu převládá průměrná teplota kolem –20° Celsia. Krajinu takřka bez ustání bičují sněhové bouře. Přestože to není právě pohostinné místo, i v těchto končinách žijí lidé. Nunavik má zhruba 9000 obyvatel, převážně Inuitů, obývajících čtrnáct obcí na pobřeží. Vnitrozemí je pusté a neobydlené. Osídlená místa od sebe dělí stovky kilometrů. Spojení mezi nimi zajišťují letadla a piloti, kteří dnes a denně zápolí s obtížnými letovými podmínkami. Kromě přepravy pasažérů zde letadla přepravují několikrát týdně i nejnutnější suroviny a zásoby. Pravidelné lety nad Nunavikem byly zahájeny před více než čtyřmi desetiletími. Náročné letové podmínky a proměnlivé počasí dovolují v těchto končinách usednout do kokpitu letadel pouze velmi zkušeným a schopným pilotům. A přestože je tato práce velmi náročná, nechybí mezi nimi ani ženy.Inuité, kteří služeb nunavických leteckých společností především využívají, byli prvními obyvateli severních částí Ameriky. Mají jedinečnou kulturu i způsob života. Většina z nich pokládá za velmi důležité, aby se dále udržovaly inuitské tradice a zvyky. Udržet tradice však bývá těžké. Kanaďané jednali v minulosti s Inuity tvrdě a prakticky je donutili k tomu, aby se vzdali kočovného života a usadili se. V roce 1975 Inuité s québeckou vládou podepsali dohodu, na základě které získali rozsáhlou autonomii a vzniklo tak samosprávné území Kativik. Inuité zde mohou žít a zároveň si vydobyli právo lovit na celém tomto území. Nyní sice už lov zvěře a rybolov nejsou hlavním zdrojem jejich obživy, přesto však obojí stále patří k tradicím, které se tento národ snaží uchovávat.