Pěsti smrti (1976)

Ak máte radi tematiku Shaolinu a bojové umenia tak sa nudiť nebudete. Príbeh o zrade a pomste už sme videli veľa krát dokonca aj vo filmoch tohto žánru. Málo kedy sa od seba niečím líšia. Tento film je opäť dobrý hlavne vďaka bojovým scénam a choreografiám a celkom sympatickej partičke, kde sa jej členovia rozhodnú spojiť a poraziť zradcu Shaolinského kláštora. Postavy majú medzi sebou dobrú chémiu a každý z nich má svoje vlastné dôvody na pomstu, ktoré sú pochopiteľné. Vedľajšiu rolu si tu zahral aj obľúbenýJackie Chan, ktorého postava patrí medzi tie najzaujímavejšie.Sammo Hungje tu tento krát jeden zo záporákov a mihne sa tu ajYuen Biao. Príbeh a scenár v ničom extra nevyniká oproti ďalším podobným filmom no dokáže zabaviť hlavne vďaka dobrému tempu deja. Hudba ma veľmi prekvapila a zaujímavo obzvláštnila tento žáner filmu.John Wooto zvládol ako režisér celkom dobre.

Prvy dodnes celkom pozeratelny film s Jackiem vo väcsej ulohe. Ale plagat je klasicky podfuk. Jackie tu hra tretieho hlavneho kladneho hrdinu. Sammo Hung pre zmenu zase druheho hlavneho zaporaka s komickym predkusom. Väcsinu filmu ale sledujeme sympataka Doriana Tana, ktoremu ide samozrejme o pomstu za vyvrazdenie klastora Shaolin. Lenže John Woo sa snazil tento obohraty priamociary namet podat trochu komplikovaniejsie a tak polovicu filmu trva kym do seba zapadnu jednotlive linie a flashbacky troch hlavnych postav z ktorych sa kazda chce pomstit dvom ustrednym zaporakom zo svojich vlastnych dôvodov. Takze prva polovica filmu je dost nezazivna. A to vratane subojov, ktore su strasne pomale a choreograficky nudne. Sem tam Dorian Tan predvedie nejake dynamickejsie kopy alebo Sammo Hung rychlejsie udery, ale väcsinou to dnes uz fakt neobstoji. Jackie tu ma najmenej priestoru jak v deji tak v bitkach. James Tien ako hlavny zaporak je podla mna v bitkach najslabsi. Vlastne si nespominam na ziadny film v ktorom by v bitkach nieco poriadne predviedol. Kladom je na dobu vzniku normalna kamera bez sialenych zoomov, film sa väcsinou odohrava v exterieroch a nie v namalovanych kulisach. A pochvalu si zasluzi aj pekny ustredny skoro az westernovy hudobny motiv. Pozornejsi divak si v pozadi vsimne este par dalsich buducich hviezd. Vysledkom je dnes uz prilis zastaraly kung-fu film, ktory sa Woo snazil modernizovat po dejovej stranke, ale v tom najdôlezitejsom, cize bitkach, nevybocuje z dobovej slabej konkurencie. 5/10.

Hlavním hrdinou je mnich ze šaolinu, ale kope jak americký kickboxer a metá jednu otočku za druhou jak Van Damme, to mě trochu neštymovalo. Ovšem není zdaleka vše ztraceno, sem tam od něj i kvalitní kungfu možno viděti, ostatní postavy se také činí zdárně a bobr Samo Hung tomu všemu nasazuje korunu.

V sedmdesátých letech se hongkongská kinematografie zmítala v old schoolech, které si byly podobné jako vejce vejci. Buď šlo o tradiční schéma jednotlivce, který se mstí nebo o něco z historie, např. bitky Manchů se Shaolinem, což se vždycky zvrhlo ve schéma několika jednotlivců, kteří se mstí. ;) Hand of Death ale z téhle škatulky trochu trčí, především proto, že jeho tvůrci se za pár let stihli v oboru proslavit. V roce 1976 byl John Woo malý nedůležitý režisér, Sammo Hung se teprve probíjel na pozici action directora a jeho kamarádi - Jackie Chan, Yuen Biao a Yuen Wah účinkovali u filmu jako kaskadéři a křoví. Náhoda tomu ale chtěla a všichni se sešli u snímku, který následuje osudy tří hrdinů. Jackie je jedním z nich, ale v příběhu má nejmenší roli (na obalu DVD je však nejvíc vepředu ;) - jeho Tang Feng je tulák na kterého narazí hlavní hrdina Yun Fei (Dorian Tan) náhodou, když se vydává za Shih Shao-Fengem (James Tien), aby mu ručně vysvětlil, že rozprášit Shaolin po všech čertech nebyl ten nejlepší nápad.

Jenže není všechno takhle lehké, protože Shao-Feng disponuje nejen početnou armádou bodyguardů (jejich šéfem je Sammo Hung, splňující nepsanou kvótu o tom, že každý old school musí obsahovat alespoň jednu postavu s velkým předkusem ;), ale především technikou železné paže, jž zanechává sexy otisky na hrudníku. Odtud ostatně název snímku. To všechno se dozvíte poměrně rychle a Woo žene příběh kupředu jako by chtěl být za čtyřicet minut hotový - už v té době totiž dochází k duelu Yun Feie a Shao-Fenga, který dopadne pro našeho hrdinu nepříliš slavně. Naštěstí je v povzdálí Tang Feng, z něhož se vyklube šikovný kovář a bratr jednoho z shaolinských mnichů, který tři roky vyčkává, aby se pomstil. Do třetice všeho dobrého se pak setkáváme se Zorrem (Chang Cheng), mistrem meče, jež má s Shao-Fengem též nějaké účty, které nám Woo osvětlí během několika flashbacků (velice pěkně udělané, ale ten modrý nádech při prostředním flashbacku je poněkud děsivý). Už z téhle "wooovky" lze rozpoznat režisérovy klady, především důraz na vývoj postav (u old schoolu nevídané) a na svou dobu velice solidní kameru. Ačkoliv jsou příběhy jednotlivých hrdinů poměrně triviální, přispěje to k budování atmosféry. Sám režisér navíc v závěru vstoupí do příběhu jako mnich převážející tajnou mapu a děj se začne trochu stáčet - Wooova postava se chová velice podivně a celé to vzbuzuje dojem, že někdo je tu zrádce. Výsledek vám ale neprozradím.

Trochu škoda je, že veškeré Wooovy trumfy přicházejí v akčních scénách zkrátka. Choreografie je slušná a Dorian Tan umí moc dobře kopat (troufne si i na náročnější kopy, které byste v dobové konkurenci hledali těžko, tak možná u Hwang Jang Leeho - ostatně oba jsou Korejci, cepovaní v TKD) a když se přidá i Jackie a Sammo (fajn ruční techniky), rozhodně je na co koukat. Divák se však nemůže zbavit dojmu, že je to celé příliš neohrabané a zpomalené, zvlášť je to vidět při soubojích se zbraněmi. O kontaktu si také občas můžeme nechat zdát, což je škoda, protože Tanovy kombinace by si zasloužily trochu víc péče. Dojem se trochu zlepší při závěrečném souboji, kdy jsou střihy přesné a bojovníci znatelně rychlí (nikoliv však zrychlení). Škoda že tohle "procitnutí" přišlo až tak pozdě. Natočit to Woo (nebo někdo jiný) o deset let později, možná by Tana znalo trochu víc fandů a tenhle film by nebyl v regálech jen proto, že v něm hraje Jackie, Sammo a Yuen Biao (toho si lze všimnout jen s velkou dávkou pozornosti, na začátku bojuje s Tanem (má kopí a párkrát ho Tan dost nešetrně pošle k zemi) a poté podává Shao-Fengovi šípy na cvičišti). Tyhle chyby si však nesly na trh všechny old schooly své doby a tak nemůžeme Wooa nějak nesportovně strhat. Naopak zaslouží pochvalu za inovativní kameru (žádné příliš divoké zoomy, naopak místy velice pěkné švenky) a dobře ukotvené postavy (zmínil jsem se o tom, že Woo napsal i scénář?). Ano, mohlo to být lepší, ale troufnu si říct, že snímek by zasloužil vaši pozornost i bez Jackieho na obalu. Tedy pokud máte rádi old schooly, shaolinské mnichy a kung-fu mistry s předkusem. ;) 50%

U mě dobrý. Dobrodrůžo, kde jde celou dobu o pomstu. Má to v podstatě všechno, co kung-fu akčňáky ze sedmdesátek z produkce Hongkongu mají mít, po první plytké půlhodince přijde řada soubojů a hudba je taky už tradiční. A teď to obsazení, John Woo obsadil i sám sebe, jak jinak, nijaký Tan Tao Liang, Sammo Hung Kam-Bo a bylo vidět, že mu chutná, 22letý Jackie Chan, který se nechá propíchnout a zemře jakože hrdina. Nedávno jsem to viděl poprvé s dabingem z roku 2008.