Hao xia (1979)

Na Johna Woo nezvykle hodně old-school HK kung fu akce, velmi poplatná sedmdesátkovému stylu ala 36. komnata Shaolinu. Takže kung-fu je tu efektní gymnastické cvičení s parádní choreografií, ale pořád ještě velmi statickými pózami během boje, kamera taky dynamičnosti moc nepobrala a zabírá spíš větší celky bez střihů (což ale ve světle stroboskopicky stříhané akce současnosti může být vítaná změna), a doprovází ho těch asi pět zvukových efektů úderů, seků a švihů, které se tehdy zarývaly do uší z každého podobného filmu. Právě na zvuku se imho nejvíc projevuje lacinost s jakou ty HK filmy tehdy vznikaly. Z bitek je vidět že Woo se teprve hledal, ale zárodky jeho kultovního stylu už tam vidět jsou - třeba v těch několika málo fantastických zpomalovačkách. A jeho styl je silně cítit i z příběhu, jeho depresivního vyznění, i celkové brutality - tak velké koule už tehdy moc filmařů okolo nemělo, červená stříká všude, a tehdejší filmy jsou jinak obvykle i mnohem naivnější. Sice je příběh trochu překomplikovaný, zaměnitelnost mnoha asijských tváří tomu nepomáhá, ale jak se množství postav zredukuje na pár základních, a Woo se pořádně opře do svého typického tématu bratrství a zrady, tak i ty emoce vydolovat dokáže. 8/10

Mno podla mna si reziser John Woo ceni muzskeho priatelstva viac nez romantiky chlapa so zenskou. Jo, homosexualne podtony su konkretne v tomto filme velmi silne, to len slepy nevidi - medzi tymi dvoma muzmi Ting Tongom a Cching Cchungom preskoci pocas filmu viac homosexualnych iskier nez medzi chlapom a jeho zenou. To uz o vela veciach hovori ....... sam mam s reziserom Johnom Woo problem, muzska laska v jeho filmoch je velmi casta, najma teda v starsej tvorbe a hranice medzi homosexualnou naklonnostou a kamaratstvom su neostre a pomaly sa stieraju. Jo, to evidentne oslovilo mnohych sexualne dezorientovanych uzivatelov tuna - vidim tu kopu 4 a 5 hviezd ...... zacinam si byt isty ze este viac homo lasky a poniektori by tu boli schopni dat 6 a mozno ze i 7 hviezd . 40 %

podla mojho tradicneho hodnotenia hodnotim film plnym poctom koli skvelemu pribehu, primeranej stopazi, bez hluchych miest, spokojnost s hercami. avsak film mi ponukol ovela viac (ako kitanovi): miestami som mal pocit ze pozeram predlohu k Mortal Kombat - same narezy, nekompromisne suboje, mnoho krvi (ale nie prilis, aj farby mala dobru :)), vyzvy k dlhym nekonciacim subojom, pohladne osperkovane zeny, chlastacky vina kde sa len dalo, falosne kasino, vsetko uplna parada. niektore suboje trvali clekom ldho, pravdepodobne preto ze nikto nepouzival specialne utoky a teda si sli po krku pekne pomaly. silnejsim superom sa ani neuberala stamina, takze boli schopny bez zadychania neustalych akrobatickych utokov. zaver ma dokonca aj necakany zapas, kde vybehne postava, ktora sa akoby zmenila na temneho pana (oblecenie, plast, make up) pripominajuca premenu Anakina na Darth Vadera. pouziva dokonca aj specialny utok (opat mi pripominajuci MK) a vsetkym protivnikom dava na frak. ano, film ma aj nedostatky, ale ziadne velke prehresky tu nie su. suboje laguju ako bolo vtedy zvykom, kazdy utok a obrana maju svoj presny zaciatok a koniec, ktory uz v sucasnych filmoch nevidime. zasiahnuti muzi niekedy okato zomieraju, niekedy aj so zbytocnym premetom. takymito dobovymi technikami sa ale nedame znechutit, ide predsa o rocnik 1979. film ma dokonca aj pointu a tou je priatelstvo, mozme ho napokon oznacit ako poucnu akcnu kung-fu rozbijacku hlinenych nadob a cvendziacich zbrani.

Videl som už viacero ranných Woooviek, ale doteraz som v nich nevidel nejaké náznaky výnimočnosti, ktoré nakoniec vyústili v megapecku A Better Tomorrow nasledovanú ďalšími filmami z podžánru heroic blooodshed, ktoré sa tiež už stali klasikami. Teda až na film Heroes Shed No Tears v ktorom si Woo dosť neohrabane bez poriadneho silného príbehu precvičil prestrelky a výbuchy rôzneho druhu. Takže zatiaľčo v Heroes Shed No Tears si Woo natrénoval formu, tak v Last Hurrah for Chivalry si prvýkrát vyskúšal zápletku o dvojici kamarátov pre ktorých je kódex cti a vzájomne priateľstvo dôležitejšie ako život. Film začína ako klasické jednoduché KTPčko (krivda, tréning, pomsta), keď počas svadby Ko Panga (Lau Kong) chladnokrvný Pak Chong-tong (Lee Hoi-San) vyvraždí celý jeho klan. Ko Pang prisahá pomstu. Lenže namiesto tréningu Woo začne na film nabalovať ďalšie línie o dobrosrdečnom a neprekonateľnom bojovníkovi Chang Saamovi (Wei Pai), ktorý sa snaží neúspešne viesť normálny život. Ďalšou je línia o večne opitom nájomnom zabijákovi Tsing Yi (Damian Lau), ktorý už má po krk svoje remeslo, ale nedokáže s ním skončiť. Práve postupný vznik priateľstva na život a na smrť medzi týmito dvoma postavami je na filme najpútavejšie a je presne v štýle budúcich Wooovich heroic blooodshed filmov. Bohužiaľ kým sa dajú dokopy, ubehne už polovica filmu, ktorá nie je príliš zaujímavá a dosť dlho trvá kým film naberie poriadne obrátky. Záverečná megabitka v ktorej spolu vyvraždia sídlo Pak Chong-tonga plné jeho poskokov akoby z oka vypadla finálnym megaprestrelkám s Chow Yun-Fatom. Len namiesto pištolí tu sú meče a namiesto párátka má charizmatický Tsing Yi (Damian Lau) večne pri sebe nádobku s vínom. Z ďalších klasických Wooovských propriet tu máme aj záporákov rozdelených na bezcharakterné podrazácke svine a bojovníkov, ktorí dodržiavajú kódex cti. Samotné bitky a šermovačky sú v rámci žánru a doby vzniku iba na priemernej úrovni. Väčšina z nich je až príliš pomalá. Fázovaná choreografia bola už v tej dobe na ústupe a rozhodne nemohla konkurovať dynamickým bitkám nastupujúcich hviezd (Sammo Hung, Jackie Chan, Yuen Woo Ping), ktoré udávali tempo kung-fu filmov v osemdesiatych rokoch. 7/10.

"To kill those who act dishonourably, I stab 1000 times."Stejně jakokitano, tohle jsem opravdu nečekal.Johna Woomám moc rád, a teprve poslední dobou objevuju jeho starší filmy. Tahle perla se na povrchu tváří jako klasická HK mlátička z osmdesátejch let, ve skutečnosti má ale daleko hlubší a psychologicky propracovanější příběh, s klasickým Wooovským... ano, i tady je důraz kladen především na lidské hodnoty, což ale neznamená ochuzení akce. Právě naopak. I když jsou akční scény pomalejší (samozřejmě, vždyť filmu je přes 30 let!), úplně z nich sálá úspěšná snaha o dokonalost, a v několika případech jsou jedním slovem dechberoucí.