Chi bi (2008)

„Netušil jsem, že mě může porazit poryv větru. – Neboť nechápete vůli nebes.“Tenhle film na mě působil jako obrovský historický velkofilm – možná jeden z největších, jaké kdy uvidím. Podle všeho šlo o velkolepou válečnou podívanou z Číny, takže jsem byla docela zvědavá. Na druhou stranu mě zatím asijské filmy úplně nepřesvědčily – často na mě působily dost depresivně a těžce. Tak jsem doufala, že tentokrát mě film příjemně překvapí.Klady:Co mě opravdu zaujalo, byla taktika a strategie. Spoustě válečných filmů právě tohle chybí – bitvy jsou jen chaos a spousta vojáků ve zběsilé krvavé změti bez ladu a skladu. Tady ale byly vojenské plány a manévry promyšlené a poměrně detailně vysvětlené, což mě docela bavilo. Film má také obrovskou výpravu. Velké armády, lodě, kostýmy a všechny bitevní scény působí opravdu monumentálně. Je vidět, že šlo o obří projekt a že se tvůrci snažili vytvořit opravdu velkolepý historický epos.Zápory:Problém jsem měla hlavně s postavami. Ve filmu jich vystupuje obrovské množství a pro diváka, který se v čínské historii nebo jménech obecně neorientuje, je docela těžké si zapamatovat, kdo je kdo. Já jsem se v tom místy dost ztrácela. Navíc všichni vypadali naprosto stejně! Dalším problémem byla délka filmu. Upřímně jsem měla chvílemi pocit, že se na něj dívám snad tři dny. Občas je také prostě vidět, že někdo dostal obrovský rozpočet a spoustu lidí, a rozhodl se toho využít úplně do poslední možnosti. Jenže někdy platí, že méně je více. I přes tyhle výtky bych ale neřekla, že je to špatný film. Naopak. Jako velký historický válečný epos funguje dobře. Jen je potřeba počítat s tím, že je opravdu dlouhý a místy dost náročný na orientaci v postavách.Hodnocení:70 % / 7 z 10 –Doporučila bych hlavně fanouškům historických válečných filmů. Já jsem ráda, že jsem ho viděla, ale vzhledem k délce mi jedno zhlédnutí asi stačilo.(100.)

Je to fantasy pohádka, to je nutné mít na mysli, jinak vás některé scény totálně semelou - souboj s miminem :D, schopnosti generálů, patetické scény stavějící nějaké postavy do zbožných idolů. Mimo těchto věcí je potřeba se ještě připravit obecně u čínské produkce na jiný kulturní projev postav. Pro západní publikum to často může být podivné a nesrozumitelné, naštěstí zde to není tak násilné, jako jinde (mluvím konkrétně to extrémně klidném, pokorném projevu, který se dokáže lusknutím prstu proměnit v cholerický záchvat bez zjevného důvodu). 
Dále přidejte trošku tolerance k horším CGI záběrům (je to hold starší) a viditelným nalepeným vousům a vlasům a zůstane mám parádní podívaná s krásnou Čínou, bitvami, fungující zápletkou a uvěřitelnými postavami s uvěřitelnou motivací. Hodně se mi líbilo taktizování, kde se snaží ukázat nějaké opravdu drsné taktiky, které by v praxi asi neprošly, ale takhle na filmovém plátně vypadají úžasně. 100x účinnější než klasické "a pak je napadneme z boku..." . 
Přesto se to tváří hlavně jako takový hodně dlouhá prolog k druhému dílu. A nutno říci, že by to klidně nemuselo mít 150m a že zkušená ruka by to dokázala klidně o půl hodiny zkrátit, aniž by zážitek utrpěl.

Výpravu to má fakt dobrou, to bezesporu. Hezká kamera, úžasné kostýmy i kulisy, ohromné davové scény. Ale taky je to eh prostě Čína. Souboje jsou ohromující, ale často taky zbytečně přepálené a hlavní hrdinové, kteří jen tak mimochodem vypadají všichni úplně stejně a divák neznalý čínské historie absolutně neví kdo je kdo, poletují po bojišti a, asi aby se zdůraznila jejich nadřazenost, jako Avengers kosí nabíhající NPC hlava nehlava. U fantasy filmu bych to bral, u filmu, který se snaží tvářit historicky to působí prostě blbě. Dialogy často vyloženě šustí papírem a v kontextu jinak přelomových historických událostí vyzní při všem tom teatrálním popíjení čaje vyloženě banálně. Ale přes to všechno se na to nedívá špatně a precizně zpracovaná tehdejší čínská kultura, zcela odlišná od čehokoli, co tu známe z naší historie, je stále něco dost neokoukaného a dívá se na to v pohybu velmi dobře.

[2,5*]"Keď porazený spojí sily so zbabelcom, čo môžu dosiahnuť?"Veľkolepý historický veľkofilm s množstvom monumentálnej bojovej akcie, ktorý ma takmer ničím neoslovuje. Je to robené tak trochu na hollywoodsky spôsob ("ohurovací", plný pátosu), pričom John Woo je akousi čínskou obdobou tvorcov trhákov typu Roland Emmerich, či Michael Bay a ja sa len utvrdzujem v tom, že jeho filmársky štýl mi vôbec nesedí. Keďže sa film zameriava predovšetkým na boje, veľa priestoru na nejakú zmysluplnú dejovú zložku, či na nejaké vykreslenie charakterov nezostáva (postavy sú iba veľmi hrubo načrtnuté). Takúto nadmernú bojovú akciu by som ešte dokázal oceniť, ak by bola stvárnená buď realisticky, alebo esteticky. Do reality však má veľmi ďaleko, na to pôsobí až príliš vykonštruovane (krv striekajúca všade navôkol ešte neznamená realitu) a na druhej strane nie je ani elegantná v zmysle nejakej vydarenej choreografie. Takže z môjho pohľadu ide o bezduchú, načisto nezáživnú akciu, ktorá je často až komická tou okatou snahou pôsobiť na efekt. Smiechu som sa nezdržal hlavne vtedy, keď naši hrdinovia chytili nepriateľa akože do "pasce" a potom začal vyskakovať jeden nezničiteľný "geroj" za druhým a sám likvidoval masy nepriateľských bojovníkov (ČDP?! Je to krutá vojna, alebo nejaká bodovacia súťaž?). Neohúril ma ani vzhľad, ktorý je často očividne počítačový, a tak mi napokon zostáva pochváliť len niekoľkých hercov (najviac Tonyho Chiu-wai Leunga) a možno ešte celkom dobrú hudbu (hlavne v scéne, v ktorej hraje chlapec na píšťalku a ten motív prerastie do orchestrálnej podoby)."Jeho hudba mi hovorí, že potrebuje priateľov." "Tvoja hudba mi hovorí, že potrebuješ bojovať túto vojnu."

Ze začátku to vypadá na kombinaci historického velkofilmu s bohatýrským eposem (tyhle knížky jsem jako dítě miloval), ale nápad pojmout některé generály jako nadlidské hrdiny postupně v podstatě vyšumí do ztracena, což je trochu škoda. Čekal jsem velké bitvy, mraky statistů, drahou výpravu, holuby, hodně cgi... To všechno tady je. Co jsem fakt nečekal byl čínský fotbal a dlouhá kytarová sóla, při kterých si dva hlavní hrdinové ověřují, jak jim to spolu ladí. Před rozhodující megabitvou pochopitelně přijde i nezbytné (a taktické!) filosofování o tom, jak se má správně připravit čaj, včetně praktické ukázky. Počítačově ohnivé válečné inferno připraví půdu pro velkolepý závěr, ale ten se vlastně nedostaví. Rozhodně tedy ne v adekvátní formě, která měla být brutální, krvavě baletní, patetická a řádně emocionálně přehrocená. V tomhle mě John Woo zklamal. Hodnoceny oba díly najednou.73 %