Penalty Loop (2024)

Opravdu zajímavé psychologické sci-fi drama. Děj netřeba chápat, jde o čistě výjev zoufalství a touze po pomstě v stále se opakující v časové smyčce.

Příčí se mi paušalizovat, ale zatímco u jihokorejských filmů se cítím dobře a ta přehnaná exprese a míchání žánrů mi většinou jdou "po srsti", u japonských filmů to tak nemám. Pravděpodobně v tom bude odlišná mentalita, jako je tomu třeba u nás a Němců. Přitom jsme sousedi. Takže se japonským filmům cíleně nevyhýbám, ale ve "vodách japonské kinematografie", moc často nelovím. Ovšem když už se ke mě něco dostane...ať už na nepřímé doporučení oblíbenců, nebo skrze kuloární tlačenku, zpravidla jsem příjemně překvapený a chce se mi mou odtažitost přehodnotit. Jako třeba teď. Originálně pojmutý, velmi zručně natočený kousek, který ve vás rozproudí filozofické úvahy o vině a trestu, ale také o sdílení útrap a samotě. Je to inspirativní film, jehož námět se dá rozvíjet všemožnými směry. Velmi se osvědčilo o filmu nic nevědět, resp. nechat ho "uzrát"(před pár týdny jsem věděl, proč se na něj chci podívat, ale pustil jsem si ho, až mi to vyvanulo z mysli). Díky tomu se neochudíte o bizarnost toho všeho a taky bude dávat smysl žánrové zařazení: mysteriózní. Nicméně i s handycapem provařeného obsahu, pořád zbývá moc dobrá filmařina a zmiňovaný přesah pro empatikáře. Vybavila se mi pasáž, ve které Brumbál vysvětlovat Harrymu, jak se stal viteálem.V okamžiku smrti, se každá bytost snaží přimknout ke světlu života.Je tedy pochopitelné, že jakmile si Džun a Mizoguči uvědomí tíhu svého údělu, tak se jejich vztah změní. Jakkoliv je to bizarní a mnoho diváků to nepřijalo, jde o koncept založený na poznání, že když je člověk sám a čelí hrozným věcem, tak je obnažený až na kost. Morálka, povinnosti a přecevzetí jsou revidovány a možné je všechno. Takženečekejte japonskou variaci na nějakou americkou flákotu, jako třebaMistrovská úroveňneboARQ, tohle je pravé japonské sushi... bez kečupu.(19.09.2025)

Kolik japonských sci-fi znáte? Když nepočítám animovaný Ghost in the Shell a Godzilla Minus One, je Penalty loop můj první. Příběh se sympatickým hlavním hrdinou Junem, který se snaží pomstít násilnou smrt své přítelkyně a díky časové smyčce se dostává do bizarních situací. A nebyli by to Japonci, kdyby nepřišli s originální pointou.(07.09.2025)

Tak trochu Groundhog Day, trochu Stevensonův Klub sebevrahů, ale především rozvláčný a těžko vstřebatelný japonský experimenťák. Nezaujal, nebavil, do děje nevtáhl. Ocenit můžu leda jen lehkou scifistiku a vcelku úspěšnou snahu vyvolat v divákovi pocity odcizení, nejistoty a existenciální depky.(20.07.2025)

Snímků s časovou smyčkou je poměrně dost a já jich i hodně viděl, ovšem to by nebyli Japonci, aby nepřišli se zajímavou pointou. Tohle je fakt bizár. Pomalý rozjezd a ani děj není nijak rychlý, jde spíše o atmosférické psycho. Jun se nedokáže vyrovnat s násilnou smrtí přítelkyně, a tak se rozhodne pro pomstu. To ještě netuší, že zabít jejího vraha nebude až tak snadné. Ba co víc, přijdou chvíle, kdy si s ním začne rozumět. Jeho myšlenky na pomstu tím ale nijak oslabeny nejsou. Možný spoiler - v jisté chvíli se vybaví film eXistenZ. Rozhodně jde o snímek pro menšinové publikum, tudíž mainstreamoví diváci by se mu měli raději vyhnout, ať tu zbytečně nedávají odpady. Velký dík za titulky HanzoBureshi.(13.07.2025)