Películas para no dormir: Adivina quién soy (2006)

Dobré téma, špatné zpracování. Pronikání představ do reality je sice super, ale pokud se tři čtvrtiny filmu nic neděje, tak neměl být tento film v této sbírce. Film to keep me awake to rozhodně nebyl a kdybych se na to nedíval odpoledne, tak jsem zařízl jak malý děcko. Chybí tomu atmosféra, děj a nějaký závěr. Děvčica to ale zahrála moc pěkně.

Děsná blbost o debilním spratkovi, co má vidiny. Tím jsem s Películas skončil, jelikož to nejlepší mám zřejmě za sebou. Nesympatické postavy, dějově taková matlanina, kněz sem asi zabloudil z Vymítače, a když má dojít na krev (jelikož strach tenhle film nenažene), kamera uhne stranou. Pro mne absolutní dno ze všech dílů, co jsem viděl...

Je fakt, že v takovéhle rovině jste Leatherface ještě neviděli. Tak jsem si řekl, že si po letech doleju pohár mé oblíbené španělské série do plna a sjedu poslední dva díly, co mi chybí. A hned trochu zklmání. Možná pro tu popkulturní přebujelost, nadměrnou absenci atmosféry a ne zcela pochopitelný a když pochopitelný tak moc nezajímavý příběh, mě to prostě nevzalo. On ten film není natočen vůbec špatně, i ten příběh je v podstatě fajn a a nápaditost je zajímavá, ale prostě mi tam hrozně moc chybělo něco horrorového kromě toho, že se tam objeví přímé odkazy na horrorové postavy. Jako pouhé drama o spletitosti dětské duše mi to do série prostě nesedlo. Možná to bude chtít ještě jedno zhlédnutí s odstupem času, ale moc se mi do toho chtít nebude.

Keď mám PELICULAS PARA NO DORMIR porovnať s podobnými anglofónnymi projektami, tak Hispánci vedú o 5 konských hláv. nie je tam žiadny vyslovene slabý kus a nesklamal ani tento posledný, svieži filmík zakončujúci mi sériu tam, kde začala - v rozhodne nie idylickom, bohatom svete detskej imaginácie - kde ostatne začína všetok horor.

Na televízne pomery veľmi dobre natočené. Režisér zobrazuje Estrelliné predstavy ako snové sekvencie, kde sú klasickí hororoví záporáci postavení na stranu dobra a nahrádzajú kamarátov, ktorých nikdy nemala.
V kontraste s tým sledujeme reálny svet a skutočného záporáka. Tieto dve dejové línie sú neustále v prepojení a tak až dokonca nevieme, čo z toho je skutočnosť a čo fantázia. A celé je to točené z pohľadu tej malej, ktorá je mimochodom výborne obsadená.
Finálny zážitok potom pripomína nielen horor, ale aj (hodne temnú) rozprávku...
Môj osobný rebríček Películas para no dormir: 1. Para entrar a vivir, 2. La habitación del niño, 3. Adivina quién soy, 4. La culpa, 5. Cuento de navidad, 6. Regreso a Moira.