Peklo začíná na zemi (2004)

Dnes pozreté po rokoch. Za mňa je to kvalitný španielsky psychologický thriller, ktorý je však bohužiaľ podceňovaný. Netvrdím, že je to najlepší film tohoto typu ale je to pekné spracované. Príbeh je slušne spravený. Charaktery hlavných postáv sú tiež dobré. Herecké výkony sú nadpriemerne. Dĺžka filmu je 93 min čo je tak akurát. Celkové hodnotenie za mňa je 65%. Film odporúčam.

Španieli ma dokážu občas veľmi príjemne prekvapiť. Počas posledných rokov sa im podarilo vyprodukovať nejeden zaujímavý titul. Filmový režisérsky debut seriálového, televízneho režiséra Davida Carrerasa tiež nie je špatný, no priznám sa, že som predsa len očakával omnoho kvalitnejší, napínavejší, desivejší psychologický horror. Snímok "Hipnos" (Peklo začína na zemi) ma trocha sklamal, ale za jedno pozretie a dve nevýrazné hviezdičky to stálo. **

Ale no tak...nechať odhaliť pointu už na začiatku filmu, to sa u podobného psycháča jednoducho nepatrí. A to nám ešte do hlavy režisér hustí koláž nezmyselných prestrihov, a šteklivých scén, aby nás prefíkane zmiatol. To očakávanie, ktoré tkvie vo vyvrátení môjho predpokladu sa v závere odrazu stalo zdrojom maximálneho sklamania. Škoda, a pritom to malo tak sľubnú atmosféru.

Tvůrci zde stvořili opravdu podivnou směsici snových pasáží, halucinací a erotického jiskření. Divákova mysl musí být po celou dobu jeho trvání v obrovském střehu, protože rozeznat skutečnost s fikcí je opravdu těžký úkol. Tedy hlavně když z toho začne režisér postupem času dělat skutečný guláš a vlastně popírá vše, co jsme měli možnost vidět před půlhodinou. Tento film staví právě především na podivných halucinacích, které jsou ovšem mnohdy velice pěkně ztvárněny co se kamerových záběrů a triků týká. Bohužel jejich smysl jaksi většinou vyšumí do ztracena. Tohle je právě důvod proč samotná atmosféra snímku je tolik nerovnoměrná což je na jednu stranu dobře, jenže nudné pasáže zde zcela převyšují ty zajímavé. Pokud se tedy nebudeme bavit o ženských přednostech hlavní herečky.

I vás bude celí čas prenasledovať myšlienka, čo znamenala preboha ta úvodná scéna, ktorá s nasledujúcim dejom nemá absolútne nič spoločné. Jednoduchý dej z vizuálne zaujímavo koncipovanej psychiatrickej liečebne, kde sa pacienti neliečia, ale umierajú, je ku koncu pozmenený v štýle veľkého zvratu – neprekvapí, aj to tu už bolo. Má to svoj hypnotický nádych, len čo je pravda. A aj vysvetlenia úvodnej scénky sa dočkáte – a možno budete reagovať tak ako ja. So zdvihnutým obočím a „No tak dobre. Ďalší podpriemer mám za sebou.“