Paradise Hills (2019)

Kristova boto, to jsem si zase jednou naběhl. A přitom ani nevím důvod, proč jsem do tohoto snímku vůbec šel, snad zvědavost, ale ne nadarmo se o zvědavosti neříkají pěkné věci. Každopádně, kdybych měl zmínit alespoň nějaké pozitivum této podívané, tak by to byly snad jen miloučké herečky Emma Roberts a Eiza González v ústředních rolích, ale toť vše, co jsem schopný jako plus vyprodukovat. Zbytek je totiž fakt jen jedna velká bída, v jejímž čele stojí bezkonkurenčně zápletka, kterou musely zplodit vážně dost vyhoukané květáky, kdy tedy ještě v první polovině může divák doufat v nějaký zajímavý vývoj, či alespoň nějakou výraznější pointu, jenže postupem času je to čím dál makovější a v co se to vyvine v úplném závěru, to jako pardon, ale takovou pitomost fakt může vykoumat jen pořádný patlal, jinými slovy, za mě závěrečná čtvrthodinka ryze Odpadová záležitost. Tvůrci tu jinak hodně vsadili na vizuální a stylové pojetí prostředí ostrova, které ovšem na mě osobně působilo až nepatřičně výrazně, jinými slovy tak kýčovitě, až to bylo směšné. Věci jako napětí, emoce, či zábavnost se tu pak pro jistotu nevyskytují vůbec, a postavy a jejich herečtí představitelé je už jen další z pohrom, které postihly tuto mizernou podívanou. Celkově Paradise Hills zkrátka odsuzuji jako vrcholný paskvil ve všech směrech a doporučuji, od tohoto vážně oči, uši pryč.

Mrzí mě, že některé skutečnosti zůstaly nevysvětlené. Film se tvářil jako takové to klasické indie sci-fi, kde se hrdina, potažmo zde hrdinka, probouzí na bizarním místě a postupem času začne odhalovat jeho temná tajemství. Říkal jsem si, kde, že je to fantasy? No, to přišlo spíš až se závěrem a právě tam jsem si teprve uvědomil, že tenhle film byl zkrátka hodně divný. Určitě jsem se dobře bavil, strašně mě zajímalo, jestli se hrdince podaří utéct a co ji na oné cestě za svobodou čeká, či nečeká. Ale zkrátka nemám rád, když jsou v ději zakomponované i těžko vysvětlitelné prvky, které tak trochu jeho podstatu „ujetého nápravného střediska“ podkopávají a nechávají na volné interpretaci.

Disneyovka s lehkým lesbickým nádechem pro mentálně opožděné dospělé.1) Musím ocenit sám sebe, že jsem se vydržel dívat až do konce, přesto že pěkných kluků tu bylo jako šafránu a po celou dobu jsem si připadal jako v mizerně zpracované Andersenově vizi dívčího budoáru. Ale právě tento nadbytek že prý atraktivních ženských postav je asi důvodem vcelku slušného hodnocení snímku._____

2) Můj pohled zaznamenal 29letého Angličana Jeremyho Irvina (nápadník Markus), 35letého Francouze Arnauda Valois (princ) a pár pěkných blonďatých asistentů._____

3) Spoiler. Zpočátku se snímek držel jakýchsi zhruba načrtnutých vágních pravidel, logiky a smysluplnosti. Konec ovšem postavil celé toto úsilí na hlavu. Stromová lady, okolnosti vraždy prince i celkové vyznění odkazují spíše na divoké horečnaté sny nezvládnutých masochistických tužeb než na cokoli jiného. Netěšte se, vše jen jen v náznaku a je-li to pornografie, pak je to pornografie ducha.

Zaujímavé utopistické scifi, ktoré kradne, v tomto prípade doslova klonuje, kde sa dá, ale nakoniec nájde svoju tvár. A to aj napriek tomu, že ani nevie, čo chce povedať a aký to má celé zmysel. Nechýba ani nejaké to prekvapenie, taktiež už neraz videné, väčším prekvapením je ale menší odklon od sci-fi k fantasy, čo nemusí každý pobrať. Je ale pravda, že bez Milly a Emmy by si film ani nikto nevšimol. Fikčný svet je málo prepracovaný, nevieme, ako to funguje v reálnom svete a nie všetko je nám vysvetlené aj vnútri komplexu, ako by snáď tvorcovia dopredu rátali s možnosťou pokračovania.

Označený žánr fantasy mě skoro odradil, protože jako jako fanoušek sci-fi se na pohádky nedívám. Film s takto jednoduchým vyprávěním by se mi líbil , kdyby mi bylo patnáct. Jako sci-fi se to brát dá. Feminismus ve filmu připomíná spíše 70.léta. Je zde několik dobrých myšlenek a dobrých zvratů v závěru, ale to nestačí k využití potenciálu tohoto námětu.