Pán much (1990)

Předlohu jsem nečet, ale věřím, že to může být podáno sugestivně a zajímavě s popisy reálií či vnitřními pochody všech zúčastněných. Ovšem zde jsem neustále přetáčel ty nezáživné scény těch rozhádaných harantů. Ani celkově, myslím, od toho nešlo očekávat nic překvapivého a očekávání se taky splnilo. A řekl bych, že je dost silná káva už jenom to, zcela rezignovat na (v podstatě jakékoliv!) herecké výkony a dívat se hodinu a půl na bandu děcek, které si hrají na "indiány".

Film postrádá jadernou údernost knižní předlohy, ale i tak je to dobrá adaptace představující divákům podstatu toho, co jsme, když zmizí tenká slupka civilizovanosti. U dětí je to navíc zesíleno jejich obecným (avšak mylným) vnímáním jako nevinných, čistých bytostí, ale kdo chodil do školy, případně někdy učil, tak ví, že před zdivočelou dětskou smečkou je dobré mít se na pozoru - a to i v kontextu civilizovaného prostředí. Pokud se v kolektivu vyskytne slabší jedinec (zde jím je tlustý, brýlatý Piggy), tak je jen otázka času, kdy se stane cílem útoků, nejprve verbálních, později i fyzických, pokud nezasáhne dospělá autorita. Jenže, jak vyplývá z knihy a částečně i z filmu, oni ti dospělí jsou úplně stejní, hrají své dospělé hry, během kterých utlačují a zabíjejí slabší (vojáci). Po přečtení či shlédnutí Pána much bere za své naivní, idylická představa kultivovaných hochů z Dvou roků prázdnin či foglarovek. Je to poučné počtení/podívaná, ale současně velmi depresivní, bezvýchodná, protože obnažuje náš ještěří mozek, obalený tenkou, křehkou slupkou něčeho, co nás činí více lidmi než zvířaty, Stačí ale málo a stáváme se opět divochy se dvěma základními emocemi - hněvem a strachem.

Tento film jsem viděl jako malý a pamatuji se, že jsem se u něho bál, nebo aspoň měl nepříjemné pocity. Nicméně byl to celkem silný zažítek a různé fragmenty si stále pamatuji i po více než 30letech. Dlouhou dobu jsem ale nemohl film najít nebo vypátrat jak jsem jmenuje. Až do nástupu AI, kdy mi po zadání pár zásadních momentů z filmu vyhodila jeho název :)

Nečetl jsem a viděl jsem jen díky referencím z Dva a půl chlapa. Neviděl jsem dokonce ani původní verzi a kupodivu jsem stejně jako ve zmíněném seriálu netušil, že příběh nebude o Pánovi prstenů z pohledu mouchy. Tedy námětem či příběhem zcela nepolíbený jal jsem se sledovat Pána much. Bez předsudků, bez očekávání. A nakonec to nebylo špatné. Ve skutečnosti to ukazuje(i když smyšlený)poměrně dost zajímavý sociální experiment. Troufám si říct, že ve většině simulací by to takto dopadlo bez ohledu na věk"subjektů". Hrozně mě mrzelo, že film končí záchranou a již se nedozvím, jak byl kdo potrestán - či vůbec.

Je to jeden z těch starších nízkorozpočtových televizních filmů, které se snaží do dietní stopáže nacpat nesmírně komplexní knihu. K tomu ještě viděno v lowresu přes Youtube. Totálně zkratkovitý film. Knihu jsem upřímně nikdy nečetl, ale z obsahu vím, že je plná nesmírně zajímavých témat. Asi největší pozitivum je, jakým způsobem se na plátno podařilo přenést určitou syrovost. Zajímavé je, že ve své roli velmi přirozený Chris Furrh (tehdy již 16letý) si nikdy předtím ani potom nezahrál. Celkově škoda látky, protože Pán much je ukázkový materiál pro desetidílný Netflix seriál pod taktovkou nějakého lepšího režiséra. I když kniha tak napsaná není, dalo by se to natočit vždy z pohledu jiné postavy, protože každý charakter knihy postupně blbnul tak nějak po svém. Například role Čuňase (Piggy) je v tomto filmu naprosto nezvládnutá a to nikoli vinou dětského herce, nýbrž samotného scénáře.