Pan herec Miroslav Donutil (2021)

Georgis Agathonikiadis s Miroslavem Donutilem v minulosti několikrát spolupracoval a tak se vrhli i na tento dokument. Miroslav Donutil je hereckým symbolem své doby. Vlasta Burian - 1. republika, Vladimír Menšík - socialismus a M. Donutil - 90. léta a milénium. Tak to mám řazené alespoň já. Tři nejlepší herci ve třech různých obdobích. A nejen herci, ale i komici a vypravěči. Donutil rozhodně umí vyprávět. Jasně, sem tam si něco přimyslí, ale na druhé straně umí diváky zaujmout a pobavit a to si myslím, že je to hlavní. Rozhodně by si tento herec zasloužil velký filmový formát dokumentu. Necelá hodina na obsažení tohoto génia je prostě málo. Miroslav D. totiž zahraje prakticky cokoli - komedie, drama, pitoreskní postavy i muže v postavení. Geniální je především jeho herecká improvizace, která neubírá z tématu, ze scénáře a přitom naopak přidává jiskru tomu či onomu dílu. Bohužel trochu nerozumím úvodnímu textu, který buď lže nebo byl dokument zkrácen. Tak například boj s nelehkou nemocí je zmíněn velmi, velmi okrajově, tenis a fotbal jsem ho hrát neviděl a jeho filmové práci je také věnována na můj vkus příliš krátká stopáž. Přitom nejen na divadle, ale i v televizi a filmu zanechal nesmazatelnou stopu. Určitě to dokumentu dost ubírá. Stejně jako občasná moderace Martina Donutila, který chvíli průvodce dělá, chvíli ne a jeho dotazy spíš působí jako vyzvídání než seriózní prvek do dokumentu.

Miroslava Donutila jsem měl dříve moc rád, po roku 2000 už méně a v poslední době mě jeho herectví absolutně nebaví. Pořád stejné výrazy, podobné role. Ani jako medailon o jeho životě mě nezaujal. Každý z vystupujících, co o něm mluví, srší jen v superlativech a celé mě to připadlo moc strojené, bez duše. V každém případě neodmyslitelně patřil k Huse na provázku, kde jsem ho měl nejraději.

U dokumentů o někom podle mě záleží víc než na rejžovi na tom, o kom ten dokument je. A tady měl jazykolam Agathonikyanidis kliku, protože Donutil by utáhl i naložený ÉCéčko, kdyby se mu rozbila mašina. Fakt jsem moc zvědavej, o kom ze současný mladý generace herců se za padesát let budou točit takovýhle dokumenty, jako o každým druhým herci generace Donutila. Můj osobní tip je nula, maximálně jeden. Bohužel, tou dobou už bude naplněno krásný přísloví, který tady zazní, a Miroslav Donutil bude dávno slavný. Já rozhodně rád jsem, že tady tenhle chlápek byl.

Tak pre mňa názov dokonalé sedí s realitou a takúto malú poctu si Donutil určite nevynútil, ale rovno zaslúžil. To spracovanie dokumentu nebolo dokonalé, ale aspoň sme sa o pánovi hercovi dozvedeli veľa detailného ohľadom jeho života a kariéry. A treba na jeho záverečnú vetu aj odpovedať: Áno, pán Donutil, je naozaj fajn, že ste tu s nami.

Když má dnes sedmdesátiny, tak jsem se na to podíval. Musím konstatovat, že vzhledem k potenciálu pana Donutila, se tvůrci tohoto televizního medailonku moc nepředvedli. Tak jsem si leccos připomněl, nedozvěděl se prakticky nic nového (možná pár drobností od jeho lékařů), ale jelikož jsem vlastně nic víc nečekal, tak mě to nemohlo ani zklamat.