Ozzy: Z teď není úniku (2025)

Kto si aj z chlapského osadenia chce poplakať, tak toto je tá správna voľba. Finálny dokument o Ozzym má presne 2 hodiny a vie zlomiť aj dospelého chlapa (ideálne je preto nepozerať ho v lietadle, aby okolo Vás nechodil letuško tak dlho, až sa musí opýtať: "sir, are you ok?" :). Áno, možno je tam trošku herectva, no na strane druhej o čom je showbiznis? A v tomto prípade svetový. Dokonca ten najväčší. K uvereniu autenticity nahráva aj fakt, že Ozzy bol pred kamerami celý život, obzvlášť vThe Osbournes (2002), takže aj teraz vie dokument diváka presvedčiť, že to pred kamerami nehrá, ale on proste taký je. Celý čas sa dokumentom tiahne silná emócia, keďže zachytáva posledné obdobie Ozzyho života. Od nešťastného pádu v kúpeľni, ktorý bol začiatkom jeho konca. Nie vážne zranenia a balansovanie na hrane života a smrti celý život, ale pridrbaný pád v kúpeľni. Následne pokusy o návrat do života, depresie, ale aj posledný album, ktorý sa predsa len podaril. K tomu bilancovanie života, prítomnosť rodiny, blízkych priateľov a muzikantov. Vyvrcholenie v podobe famózneho koncertu, kde sa stretol takmer každý, kto v rockovom hudobnom svete niečo znamená, je len čerešnička na torte. No s takou silnou emóciou, aká dokáže ísť len z hudby. Z hudby, ktorá prekoná prítomnosť a stane sa večnosťou. A Ozzy je toho symbolom. Ako to cele skončilo, vieme všetci a dokument k tomu len dodá vysvetlenie, ako tento koniec začal. Najviac ❤️

Ja osobne niesom nejaká citlivá duša, ale toto ma dostalo. Mal som rad jeho muziku a mal som rad jeho. Ťažko sa subjektívne hodnotí celý film, ale slza mi ubehla. Nieje to film o kariére, ale o poslednej fáze života. Čisté utrpenie. Smutný pohľad na smutného človeka. Mal toho dosť a myslím, ze napriek všetkému prežil skvelý život...

Ordinary Man Ozzy, vydal knihu "Volám sa Ozzy" v  januári 2011 kde vlastne seba popisuje, ako "neriadenú strelu"a v podstate aj celkom podrobne celú svoju životnú dráhu. Zrejme, už vtedy tušil,že to ide s jeho zdravím dolu kopcom, nakoľko aj v knihe spomína svoj zdravotný stav, ako veľmi zlý...dokument mi príde skôr ako promo pre Sharon, ktorá vlastne viedla celú Ozzyho umeleckú kariéru, od prvého dňa ako sa spoznali, Ozzy ju spoznal ako asistentku a zároveň dcéru hudobného manažéra Dona Ardena  agenta a promotéra skupiny Black Sabbath. V celom dokumente je cítiť "režijnú taktovku" Sharon" evidentne veľa zdedila po otcovi.Je nesporne faktom, že Ozzy jej za veľa vďačil, a aj to v dokumente spomenul viac než raz. 5 hviezd si tento dokument zaslúži hlavne za to že v ňom ostalo to že pri uvedení do rockovej siene slávy Ozzy aspoň jednou vetou spomenul meno Randy Rhoads. Tento hudobný génius svojej doby a potom následne ešte mnoho ďalších skvelých umelcov v skutočností pozdvihli meno Ozzy Osbourne z popola po tom, ako ho vyhodili z Black Sabbath. Celý dokument, je negatívna vizitka a anti reklama na americké zdravotníctvo, keďže aj napriek tomu že ste solventný pacient nečakajte odbornosť, alebo reálnu pomoc, veľmi podobná situácia ako u Michala Jackson.

Velice smutný dokument, který mě tedy v žádném směru nějak nenadchnul, prakticky sledujeme 2 hodiny strádání a naříkání Rockového boha. Je to nehezký pohled do zákulisí, kde si svou daň vybírá zničené zdraví Největšího principála. Ve skutečnosti jsem vůbec netušil jak moc špatné to s Ozzym je. Alba přece vydával. Na největší otázku, jak proboha jej dokázali dát dohromady na poslední rozloučení v Birminghamu však dokument neodpovídá. Divák se odsud výsledek prostě nedozví. 70%

Po skončení dokumentu jsem měl opravdu velice rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem rád nahlédl do poslední fáze života člověka, který ovlivnil nejen mě, ale i miliony rockových a metalových fanoušků po celém světě a který stál u zrodu hudby, kterou nade všechno miluji. Na druhou stranu mi ale přišlo, že tvůrci dokument nepojali úplně důstojně, respektive že zvolená forma zůstala někde na půli cesty. Například to, co mělo být jasným vyvrcholením celého dvouhodinového počinu, je shrnuto do jednotek minut, pak přijde pro mě zcela nepochopitelný a úplně zcestný střih na záběry z pohřbu. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale ze záběrů na dojatého a šťastného Ozzyho obratem skočit na smuteční průvod, je obrovské a neospravedlnitelné faux pas. Posledním, výborným Ozzyho dvěma albům je z mého pohledu taktéž věnováno hrozně málo prostoru, vzhledem k tomu, o jak významné nahrávky se jedná, ať už vzhledem k samotnému Ozzymu a jeho zdraví, či na impozantní výčet hostujících muzikantů. Těšil jsem se na hromadu zákulisního materiálu z koncertu v Birminghamu, místo toho mě ale čekalo jen zklamání. O Black Sabbath padlo v dokumentu jen několik málo zmínek, největší prostor dostala rodina v čele s manželkou Sharon, což je na jednu stranu pochopitelné, nicméně já bych přeci jen ocenil více rozhovorů s hudebníky, kteří měli na úspěch Ozzyho hudební kariéry nemalý podíl. Hrozně hořkosladké pocity. Pro fanoušky žánru jeOzzy: Z teď není únikutakřka povinností, zda budete s výsledkem spokojeni, asi záleží na vašem aktuálním rozpoložení nebo také na tom, jaké pocity ve vás dokument vyvolá. Já si příště raději pustím mistrovu muziku, ta mi toho dá mnohem víc. 5/10.