Othello (1995)

Divadelné hry na filmovom plátne príliš nemusím, naviac tie pôvodne shakespearovské, ktoré sú "okorenené" o dobovú knižnú reč plnú kvetnatých a dlhých monológov, v tomto prípade aj rozprávania hercov priamo na kameru. Ale tragický príbeh o nenávisti a intrigách je natoľko schopný a herecké výkony, hlavne v podaní famózneho Branagha, ale prekvapujúco aj skvele sekundujúceho Laurenca "Morfea" Fisburna, tak pôsobivé, že dokáže strhnúť a vyvolať aj filmový zážitok.

Zbytečně DOSLOVNÉ provedení ... snad i díky protřelému intrikánu Jagovi, který se často obrací přímo na diváka ... jakoby ho cos nutilo chlubit se svou domnělou genialitou - či jakoby natvrdlý divák neuměl bez nápovědy rozpoznat jeho pravé úmysly. Režie nedokáže příběhu vdechnout tu správnou dramatičnost - ani důstojnost ... snad proto, že sám Othello není silným hráčem, kterému byste bez oka mrknutí uvěřili přirozenou autoritu, rozhodnost a vojevůdcovské schopnosti (alespoň já jsem chvílemi mrkala velice usilovně). Zmítá se jak třtina ve větru Jagových záludných slov, nechá se až příliš snadno obelstít a svést na temnou stezku žárlivosti. Zápletka se tak po všech scénáristických úpravách, svázaná nepříliš kreativním režijním zpracováním, stává maličko povrchní a nedůvěryhodnou, ustojí to jakž takž na 3* s průměrnou svítivostí.

Laurence Fishburne na své obvykle komerčnější poměry klasickou roli určitě zvládl. Branaghovo "I hate the Moor" je podle mě naprosto ideální, celej ten proslov je pastva pro všechny moje divácké senzory. Když jsem viděl McKellenovu verzi, přišla mi jakoby nesprávná, až takový je Kenneth master. Irene Jacob mě sice totálně míjí svým fenotypem, nicméně oproštěn od tohoto pokřiveného a bytostně neobjektivního pohledu byla jako Desdemona vlastně perfektní volba, protože skutečně tak průzračně čistou a nevinnou ženu jsem ještě neviděl, tím spíše ne v rámci interraciálního svazku:) To spíš její part mi přišel sám o sobě z maličko šovinistických důvodů méně výrazný, než ty dva skutečně hlavní. Zapamatovatelně svou roli pragmatické společnice ústřední tragédky pojala určitě i Anna Patrick, ostatní postavy pak jsou po všech stránkách vedlejší. Celkově jde o kvalitní zpodobnění možná nejfatálnějšího příběhu Williama Shakespeara, což si člověk uvědomí nikoliv během Desdemoniny vraždy, nýbrž v moment, kdy se Othello dopátrá svého omylu a začne se v slzách lísat k bezvládnému tělu zcela "jiné" bytosti, než jakou pro něj byla ve chvíli, kdy ji sprovodil ze světa.80%

Snímek se mi poměrně líbil, ale zajímalo by mě, kdo vymyslel ty monology od Jaga. Za to bych dotyčného zastřelil, protože to šíleně ubírá na kráse filmu a nebýt toho, zvažoval bych i plný počet hvězd. Každopádně film si určitě budu chtít pustit i v originálním znění, neboť čeština tomu snímku dle mého hodně ubírá.60% (viděno na DVD česky).

Rozporuplné pocity - 3/4 filmu jsem si říkal, jak je dobře, že se člověk dostane k takovýmhle adaptacím. Bylo to zajímavě udělané, pěkná výprava, IAGO byl dostatečně padoušský a i když víte, jak to dopadne, jste zvědavi, jak to bude provedené. A to je podle mě slabina poslední čtvrtiny. Celé je to dost natahované, na to že tam zemře několik lidí je to takové dokumentární, bez emocí. Dobře je to vidět na postavě Desdemony, která umírá, jako kdyby četla nějakou hodně nudnou knihu. Člověk se sice doví, co chtěl, ale když vyjedou titulky říká si, sakra co to bylo?