Otcové a dcery (2015)

Celou dobu jsem měl pocit, že je to pokus o adaptaci nějaké skvělé předlohy, ale ono ne. Takže scenáristická konstrukce, která se hroutí pod tíhou autorových ambicí. Russell Crowe, Kylie Rogers i Amanda Seyfried sice hráli skvěle, ale tyhle dva příběhy v jednom filmu propojené jedinou písní mi stejně připadaly jako povrchní hra na psychologické drama (50%).

Toto nebol jednoduchý film, toto nebol jednoduchý príbeh. Vlastne dva príbehy, ktorá sa aj cez 25 rokov silno ovplyvňujú, jeden otcov a druhý dcérin, dve nešťastné existencie, ktoré nedokážu nájsť svoje miesto vo svete po ťažkej strate. Časť z toho dobre poznám, ale nemám dcéru a neviem veci až tak prežívať, našťastie. Film ma dostal aj svojím spôsobom rozprávania príbehov, keď sa až na jednu udalosť nedá odhadnúť pokračovanie. Okrem toho boli vo filme výborné výkony všetkých zúčastnených hviezdnych mien, Russelovi tieto zložité charaktery išli a Amanda jednoducho prekvapila. ––––Potřebujeme peníze. Na právníky, na jídlo, na oblečení! Na školu! Na střechu nad hlavou. Žijeme ve Spojených státech peněz! Umění, láska, to všechno nic neznamená. Jen peníze. –––– Ne každý, kdo tě miluje, tě opustí. –––– Nikdy se nevzdávej. Život bude někdy hodně náročný a nespravedlivý a někdy i bolestný. –––– Muži, ti se dokážou bez lásky obejít. Ale my ženy ne.

Pekne natočený, silný film. Nie každého osloví. Ale koho sa dotkne, vie že je natočený citlivo a presne vie čo chce povedať. Myslim, ze nechce ukázať len krásny vzťah otca a dcéry, ale najmä to, že každý sme iný, nie všetko v živote je čierne a biele, a dobro nie je zárukou dobra, ale stále má zmysel ho konať. A o tie dobré veci v živote treba stáť a ísť za nimi aj napriek svojej vlastnej nedokonalosti a životným sklamaniam. Stojí to za to.

Jako hrdý otec dcery jsem si nemohl tento snímek nechat ujít. A dovolím si s úvodním textem opět drobně nesouhlasit. Dcera a otec se totiž neodcizí. Jak se dozvídáme později, on zemře. A ona musí dospívat sama. Jenže po celou dobu spolu mají výtečný nadstandartní vztah. Troufám si tvrdit, že kdyby moje malá vyrůstala bez matky, měl bych s ní stejný. V hodně gestech, situacích a dialozích jsem ji viděl. I proto se mi film stal celkem blízkým. Dokážu pochopit, a podle mě je neoddiskutovatelné, že každého z nás nějak poznamená výchova, dětství a společnost v níž vyrůstáme. Takže je jasné, že to potkalo i Katie. Moc se mi líbily všechny herecké výkony hlavních představitelů. Konec nabízí klasický happy end. V tomhle případě se přiznám, že mi to příliš nevadilo. Snímek je natočen krásně, citlivě. Kéž by každá dívka měla tak milujícího otce, ale i matku. Rozhodně by toho potom na světě bylo mnohem víc snazšího.

Film mě zaujal nejvíce rolí Russella Crowa, otce bojujícího o svá práva. Celkové téma příběhu nepatří mezi mé oblíbené, vztahy rodičů a dětí, zvláště když jde o citlivé téma svěření do péče nebo upírání setkání s dětmi, což pramení z mých vlastních zkušeností se soudy. Nebyl jsem rovněž nadšen z neustálého střídání časových rovin v příběhu,