Osudový dotek (2004)

(Zhlédnuto cca. 08.06.2026). Budu velmi stručný: bohužel, s tímto snímkem jsem rozhodně narazil. Ačkoliv existuje mnoho recezentů, kteří mu dali plné hodnocení, já budu spíše opačného názoru. Nejsem si jist, zdali mne minul co se týče jeho pochopení, či zdali jsem ještě příliš mlád na to, abych mu porozuměl. Či zdali zkrátka nejsem cílová skupina, přející si mít další dva dny dosti špatnou náladu (...). Zaprvé, kritizuji Asthona Kutchera za jeho naprostou nesympatičnost. Herecký výkon chválím, dokázal si se svojí roztodivnou postavou úžasně poradit. Bohužel, vůbec mi nepřišel jako někdo, s kým bych chtěl strávit večery, či podobně. Zajisté vnímám tuto nelibost jako cíl tvůrců, avšak... pokud se vám postava snímku nelíbí, nemáte náladu se na ni dívat (...). Amy Smart patří k přesnému opaku. Nejen její krása, ale i vše, co se týče atmosféry, jež z ní vyzařuje, se mi dosti líbila. Bohužel, herecké podání z její strany vnímám jako nedostačující. Divák nevěří jejím pohybům, nevěří, jak může přejít z jedné verze sebe samotné do jiné a podobně (...). Ostatní postavy nijak nevynikají, a když se změní realita, nemám pocit, jako kdyby se mne jejich odlišné osudy dotkly. Atmosféra celou dobu silně kolísá, osobně mne potkává během ní zmatení až nechutenství. Zejména posledních dvacet minut cítím tak silnou depresi, že jest schopna překrýt to málo veselé, s čím přišel střed snímku, namísto toho, abych cítil vyrovnanost. Nechápavost hlavního hrdiny nad cestováním realitou mne ubijí, jeví se nesmírně směšnou až naivní. Druhý stupeň, jeho "hravost" s časem mi přijde ještě více absurdní, ale ne v dobrém slova smyslu (...). 30 procent. Ty si zaslouží jen Amy Smart a její sympatičnost, spolu s Asthonem a jeho hereckým výkonem. Ostatní patří do míst, kde se historie kinematografie stává zapomenutou a nežádanou.

V tomhle mysteriózním thrilleru na mě udělalo dojem skoro všechno. Nápad, provedení, herecký výkony a hlavně zakončení. Kutcher předvádí skvělou sólo hru a snaží se změnit svoji budoucnost a budoucnost svých nejbližších. Ale jak velký podíl má na celém životě jedna nepatrná změna? Co a koho může ovlivnit? Díky 4 zastávkám do minulosti se nám ukazují dopady drobných rozhodnutí. Trošku vadivý byl značný devadesátkový nádech snímku a nic moc hudba.

Jeden z případů, kdy se mi myšlenka filmu zamlouvá mnohem víc než zpracování. Nejde sice v jádru, ani v americkém sci-fi filmu o něco zvlášť objevného, vzpomenu-li zejména na12 opic(1995), ale beru ten částečný posun, když se variovaná myšlenka tentokrát nevztahuje na osud civilizace, nýbrž jednotlivců. V každé alternativní verzi svého neustále přepisovaného osudu se Evan snaží zabránit negativním až tragickým následkům různých náhod a jednání v konkrétních situací z minulosti, aby následné dění přesto pokaždé stejně přineslo jiné nepříjemné, leckdy ještě horší vyústění... a přesto, kolik negativních a tragických událostí zde v různých verzích jednoho osudu profrčí, dokážu vnímat pozitivní vyvážení sdělením nad nutností vyrovnat se dle možností s jistými ránami osudu (...protože co kdyby bylo za jiných okolností ještě hůř... a taky, někdy se v životě asi nelze zcela vyhnout jistým konfliktům). Jenže vše tvůrci již od základního bodu vyvíjení námětu pojali s množstvím agresivity, hrozeb i přímého násilí ze strany dětských a dospívajících postav v mnoha absurdně vyhrocených situacích (extrémní dilemata typu, zda dítě zabije psa nebo kamaráda...) a já si s tímhle příběhem moc nesedl, zvlášť když seOsudový doteksnaží být filmem pro teenagerské publikum. Postavám jsem se do duše moc nedostal, až mi někdy byly s vyvolanými rozpaky napůl lhostejné. Vedle myšlenky mé dojmy více zachránila poslední půlhodina, jež přinesla nejvíc působivých vyústění (zvlášť mě uzemnila scéna, kde se v zdánlivě šťastné verzi osudu setkává Evan se svou přítelkyní jako zničenou feťačkou) a konec má v sobě zvláštní, rozporuplnou ikoničnost. *** A taky se mi skrze jeden podivuhodný záznam na ČSFD líbí představa alternativní reality, v níž by bylButterfly Effectpůvodněsingapurský filmz roku 2000 a stal se možná nejoblíbenějším singapurským filmem všech dob. Já to štěstí vidět ho nemám, ale těm 93 uživatelům, kteří ho dodneška hodnotili, to samozřejmě přeju. ;)[55%]

Když jsem to viděl poprvé, psal se rok 2009 a byl jsem v ideálním věku, aby to pro mě byl nejlepší film na světě. A taky, že byl. Teď jsem si dal reprízu po hodně dlouhý době, kdy jsem o dost starší, mám mnohem víc nakoukáno a… ne, už to není nejlepší film na světě. Jsou tam místy nelogičnosti a časový paradoxy, co jsou do očí bijící. Ale… i přesto je to pořád výborný! Mysteriózní sci-fi thriller, co si skvěle hraje s postavami nebo s diváckým očekáváním a jednotlivými zvraty. S odstupem času sice tolik neprožívám ústřední zápletku, ale za to mnohem víc doceňuju, že takhle zábavný kultovní hit mohl vzniknout za pouhých 13 milionů. Co na tom, že ve filmografii režisérů jinak nic zajímavého nenajdete, za tuhle práci je nutno jim smeknout. PS: Z několika alternativních konců mám nakonec nejradši ten oficiální. A kdo hledá podobný film, doporučujuFrekvenci.

Bylo to dobré, ale ve druhé třetině už to trochu připomínaloSmlouva s ďáblem (2000), kdy siBrendan Fraser (nar. 1968, USA)něco přál, ale ďábel mu na úkor toho zase někde ubral :D. Dobře napsané, solidní atmosféra, hudba. Kamera se mi taky líbila, ale prostě asi jsem čekal víc, vzhledem k tak vysokému hodnocení. Takže 3/5 je myslím adekvátní hodnocení. Pobavil mě Randy zJmenuju se Earl (seriál) (2005)jako gotikář, který vždy pigloval nějakou slečinku :D popravdě nechápu, proč ho tam tehdy dodělal tou páskou, jinak to mohla být skvělá realita, ale vzhledem k tomu, pak pochopil, že radši zhyne. Ale film jsem si užil a 2 hodinky krásně plynuly.