Ostrov svaté Heleny (2011)

Hrozně zvláštní film. Kdybych si ho pustil bez jakéhokoli kontextu, tak bych si myslel, že to je nějaký cestopisný dokument. Film má děj, ale jemu se věnuje asi jen polovina filmu, druhá polovina jsou jen scény, ve kterých protganista cestuje buď v Moravském krasu nebo v Rumunsku. Děj navíc není vůbec zajímavý, je hrozně nudný a kvůli spoustě scén, ve kterých se nic neděje, se hrozně vleče, ani postavy nejsou zajímavé. Herecké výkony byly všelijaké, Laďa Kerndl byl místy velmi špatný, ale ostatním hercům to jakžtakž šlo. Pezentace byla hrozně nevýrazná a hudba, ačkoli nebyla špatná, taky ničím nevynikala.2/10

Ostrov svaté Heleny není o ostrově svaté Heleny, nýbrž o zpěvákovi, jehož hlas a dcera ho dovedou až do zapadákova v Rumunsku, kde během svého pobytu bude čistit jímky a sedlat traktor. Hlavnímu představiteli nelze upřít tak specifický hlas, který bych poznal i po požití takového množství alkoholu, které by mi způsobilo jistou chůzi smykem. 67 %

Částečně autobiografický pseudo-dokument o cestě stárnoucího muzikanta Františka Kůzleho (Laďa Kerndl) do rumunského Banátu, kde žijí čeští krajané stovky kilometrů od české kotliny a udržují český jazyk i literaturu. Ačkoliv důvod jeho cesty je naleznutí své dcery, na tomto prostém, však dobrosrdečném místě, kde hodnoty i Bůh mají svou váhu, nalézá cestu k sobě samému. Ostrov svaté Heleny působí amatérsky, možná až antifilmově, každopádně je mimořádně osobitý a lidský. Bohužel však poměrně nevyvážený. Silné momenty střídají vyloženě trapné, přičemž pasáže z Rumunska jsou o dvě třídy lepší a zajímavější než ty odehrávající se v tuzemsku (v nichž mimochodem "vyčnívá" otřesně přehrávající Slavíková). Stoprocentně pevný v kramflících jsou film i Kerndl ve chvílích, kdy zní tóny zpěvákových swingových songů. ~ Snímek o bilancování na podzim lidského života / o jeho radostech i strastech / o důležitosti rodinné pospolitosti i pevnosti přátelského pouta / o naleznutí cesty k pokoře / o smíření se se smrtí a odchodu do nebe. Nejen díky písním umí navodit onu melancholii, kterou lidé zažívají na sklonku svého života. Objektivně je filmová kvalita nejspíš průměr (některé herecké výkony podprůměr), ale výsledný dojem a prožitek maximální.

Zajímavý počin, ale myslím si, že méně znamená někdy více. Chtít udělat v jednom kuse dokument o Banátu, vyřešit rodinnné vztahy otce a dcery a oslavit pěvecké umění Ladi Kerndla, je moc. Výsledkem je nesourodost a roztříštěnost, což je škoda. Osobně by se mi líbilo natočit dokument o Banátu podbarvený písněmi Ladi Kerndla a řešení citových problémů bych nechala do jiné tv inscenace. Uvědomila jsem si tu i kontrast mezi hercem a nehercem, a to nemyslím ve zlém - Slavíková tu naprosto exceluje, a to v zásadě bez větší namahy. Pěkný dialog Kerndl - Polívka v nemocnici.

Když je mně špatně a ležím v horečkách s chřipkou a chcípu, tak mně každý film přijde jak od Spielberga. Tohle neplatí o filmu, co se v našich kinech moc neohřál. Chraplák Ladi Kerndla, co si hraje už nějaký ten pátek na českého Franka Sinatru, je pak to jediné, co si lze na filmu zapamatovat spolu s jeho perfektními jazzovými výstupy v klubu. Se závěrečným zpěvem Vilhelmové trošku přestřelili. V nemoci je každý rád, když je pohlazen po duši a to bylo od tohoto filmu hezké, ale jinak nemá moc co nabídnout. Respektive, svoji šanci zařadit se k divácky vyhledávaným českým titulům zcela propásl. Předně Kerndl herec nedosahuje kvalit Kerndla hudebníka. Fajn, po vzoru "naturščiků" šel do toho, ale ovládat hlas umí hlavně ve zpěvu, jinak neodboural svoji moravštinu, jejíž dialekt "dobrééé večer" lze omluvit původem jeho postavy z Brna. Jeho neherectví o to více vynikne v obklopení hereckými profesionály. Nemyslím si však, že by svoji roli až tak zfušoval. Hrál, respektive většinou odříkával, v rámci svých možností a s nulovými hereckými zkušenostmi před kamerou, celkem snesitelně. Film zfušoval režisér Vlastimil Šimůnek. Chtěl si vyzkoušet po práci pro televizi také film pro kina, ale takhle se pro velká plátna netočí. Technická stránka filmu je ryze amatérská. Námět je silný. Stárnoucí hudebník neví, kolik mu ještě zbývá času, poté, co je mu diagnostikována zákeřná plicní choroba a jeho touha vycestovat za jeho dcerou do Rumunska se kterou se rok neviděl, je silnější, než obcházející smrt. S tímhle si režisér však nevěděl rady. Přišel s filmem, který se vleče odnikud nikam a co se vleče neuteče. V tomto případě se neotřelý námět proměnil na amatérskou a nefunkční fušeřinu s prvky nedomrlého dokumentu, to když se v ději přeneseme do rumunské vesnice, a jisté je jedno, tohle v kinech nemělo co pohledávat. I když z toho sálá relativní pohoda, těžko se o filmu dá psát jako o vynikajícím českém počinu. Lépe mu sluší televizní obrazovka. Jako plus vidím vedle autenticky nasnímaných brněnských lokací, neokoukaného Kerndla a spolu s ním slibný potenciál námětu, částečně volně inspirovaný a čerpající ze skutečného hudebníkova života, i jeho soukromého archívu ze zaoceánských lodních cest, který se ovšem v mimořádně fádní režii a celkové realizaci, utopil. Kerndlovu dceru mohla hrát jeho skutečná dcera Tereza. Film jako je tenhle rozhodně nepomůže českému filmu z krize. 40%