Křižovatky (1986)

Po filmu o jazzu tu mám film o blues, od akčního režiséra s (ne)hereckou hvězdou Karate Kida. Namísto očekávaného průseru se ale dostavil výborný film. Mladý klučina chce být bluesman a tak "osvobodí" starého bluesmana z domova důchodců a vydají se na cestu za dávno ztracnou písničkou. Cesta je to řízná, protože bluesmanovi je bílý klučina pro smích a ten je sice naivní, ale místy velmi arogantní. Parádní atmosféra starého Jihu, kde sice policajti jsou černí ale k vandrákům se chovají jako kdysi bílí, kde v zapadákově stále existují bary pro černé a pro bílé a kde pochopit smysl blues je prožít krátkou intenzivní lásku. Solidní muzika s výborným kytarovým soubojem, Seneca doslova srší charismatem a kupodivu Maccho hraje taky solidně a s kytarou je mnohem přirozenější než v kimonu. SPOILER! A velice se mě líbil démon z křižovatky, který se ukázal skutečný a řekl bych, že tady čerpali stylovou inspiraci tvůrci seriálu Supernatural. Překvapivé 4* a to mě tahle hudba vlastně nebaví.

Film, ktorý s rešpektom vzdáva hold, bluesovej legende, a tou je Robert Johnson. Najväčší dôraz sa tu tlači logicky na hudbu, ktorá je príjemne chytľavá, viac než som čakal, a viac než celkový dej, kde bolo zbytočne veľa vaty, a hluchých miest. Neplatí to ale pre záverečných 30 minút, ktoré slušne vygradovali v mystický záver, a vyvrcholil nezabudnuteľným gitarovým battle, s ďalšou hudobnou legendou, Steve Vai.SPOILER...Zaujímavosťou je, že Martone, hra v záverečnom battle na gitare, Paganini 5th Caprice, čo bola Paganiniho pieseň, ktorú napísal ako poctu diablovi. Často sa hovorilo že Paganini, za svoje majstrovstvo v hre na husliach, predal svoju dušu diablovi. Veľa huslistov tvrdilo, že zahrať tuto pieseň, vyžaduje božské schopnosti kvôli jej zložitosti. Zo záveru by sa dalo teda povedať, že pri battle Martone (Macchio) vs Butler (Vai) čo bol vlastne diablov gitarista, porazil Martone diabla piesňou, ktorá bola venovaná jemu samému.

Já teda nejsem žádný muzikant a ani hudební sluch zrovna moc nemám, ale tohle mě naprosto, ale fakt naprosto nadchlo. Vlastně jediné "mínus", které jsem při sledování pociťoval, byl můj strach, aby se to někde časem nepodělalo, ale ne, jak mě nadchl začátek, tak mě nadchl i konec a snad i víc, než začátek. Mám prostě slabost pro tyhle nomádské road movie, kde ústřední postavy cestují jak jen můžou, na různých mezizastávkách prožívají různě věci a poznávají různé lidi, cesta je pro ně cíl a když dorazí z bodu A do bodu B, nic nekončí a je jasné, že budou taky body C, D, E... No a Křižovatky jsou nejen to (i když tím jsou především), ale dokonce i hudebním (bluesovým) příběhem s pár skvělými hudebními čísly a do toho obsahuje i pořádnou kapku mysteriózna a taky v sobě má i lehounký fantasy prvek! Takový mix žánrů je pro mě splněný sen a na rozdíl od jiných filmů, které pro mě měly naprosto atraktivní žánrové mixy, tenhle dopadl tak, jak jsem si přesně přál a sám tomu nejsem schopný uvěřit, že se to až takhle povedlo. Díky Willy Kufaltovi za objevení a doporučení, protože tohle jsem si už teď, chvíli po prvním zhlédnutí, naprosto zamiloval a určitě se na to podívám ještě víckrát :-) Hodně nečekané a velice příjemné překvapení, které jsem, až v takové míře, rozhodně nečekal... 5*

Je pravda, že príbeh je slabší, a po celý čas sa tu vlastne nič také prevratné neudeje, väčšinou ide len o bezcieľne poflakovanie, no hudobná stránka tohto snímku je parádna. A to hovorím z pozície človeka, čo si na hudobné filmy moc nepotrpí. Záver potom trocha vylepšil aj obsahovú stránku, páčil sa mi ten fantasy motív. Inak s touto témou - uzavretie zmluvy slávneho bluesmana s diablom kvôli hudobnému talentu, sa môžete stretnúť aj v jednom diely seriálu Cestovatelia v čase. Slabší nadpriemer.70/100

Walter Hill je docela hustej týpek Hollywoodu nebojí se jít do žádnýho žánru a to uznávám. Na tenhle film musíš mít toulavou duši a pak vnímat spousty pravdy o hudbě. Navíc kdo má rád hudbu, myslím skutečnou, ne ty dnešní pitomce co si myslí, že je hudba je, když se slíknou do spodního prádla a hopsaj, tak tu při té závěrečné kytarovce poškočí srdce radostí a to už nemluvím o posledním záběru do kterýho běží závěrečné titulky.