Optimisté (1973)

Na mě to působilo spíše jako smutný příběh o protloukáním života bývalého herce a dvou dětí z chudých poměrů, které svede osud dohromady a přinese do jejich životů trochu toho dobrodružství a podivného přátelství. Mělo to samozřejmě i několik humorných chvilek, nechybí emoce a dobré herecké výkony. Díky Willymu a VRK za další zajímavý tip. Osobně bych tomu nejspíš dal průměrné ohodnocení, ale jednu hvězdu navíc přidám za Londýn (který jsem několikrát navštívil) a roztomilou fenku Bellu a její osud.

Ani Sellers nedokáže potiahnuť celý film. Poetika medzi starých bezdomovcom/žobrákom (aj keď domov mal) a dvoma deťmi príliš nefungovala. Naviac, keď boli tie decká tak otravné a ešte oni sa nehanbili vziať si peniaze od žobráka, ktorý disponoval pár pencami. Čakal som nejaké to splatenie dlhu, revanšovanie sa, či už hmotné alebo dobrým skutkom. Naproti tomu mu nechali psa, ktorého aj tak nesmeli vziať do nového domova a ktorého si zaplatil vlastne on sám. Viac sa mi pozdával relatívne prísny vzťah medzi rodičmi a deťmi, aj ten sociálny aspekt určitého (dočasného) hmotného strádania (bez vreckového), ktoré ale mohli dostať viac priestoru. Tiež menej odľahčenosti, ktorá posúvala film skôr do rodinného žánru. Celkovo ma film nechal chladným, čo do značnej miery súviselo aj so spracovaním témy.

V predošlom filme, ktorý som videl z Veľkej Británie Deti Železnice som najväčšiu slabinu filmu videl v uhladenosti až naivnosti a suchom britskom humore. A to je zaujímavé, že keď porovnávam tieto dva filmy, normálne  si mohli vymeniť názvy filmov. Lebo Deti Železnice boli tými pravými optimistami a tento by sa zas mohol volať Deti priemyselného Londýna. Lebo tu nebolo nič uhladené, ani milé a optimistické už vonkoncom nie. Je tu ukázaná tá časť Londýna, na ktorú  Londýnčania hrdí nie sú. Polorozpadnuté domy, všadeprítomná špina, smetiská či dym z priľahlých priemyselných závodov. Do toho ešte aj rodičia, čo rozhodne nepatria k chápavým ani láskavým. Je to pochmúrna , ponurá a smutná balada o deťoch, ktorí chceli len trocha pootravovať starého pána, ale prišli na to, že si môžu pomôcť vo svojich úbohých životoch obojsmerne. Deti rodičia nechápali a starého pána zas  okolie a tak sa spojilo osamelosť s detskou hravosťou. A práve toto spojenie bolo pre mna oku lahodiace. Nenarozprávalo sa ani tu až tak veľa, ale keď už Sellers začal, tak to bolo dokonalé. A chcem aj zdôrazniť, že Sellers zahral svoju rolu dokonalo, bravúrne a bez jeho vynikajúceho umenia a aj toho milého prednesu, by film aspoň v mojich očiach stratil najväčšie eso, ktorým nepochybne bol a bolo vidieť, že si to on a aj všetci na placi uvedomovali, bol nezastaviteľný a ešte aj s excelentným výkonom. Po deťoch železnice som išiel do tohto filmu s rešpektom, ale okrem toho, že príbehy sú z Veľkej Británie, tak už nič iné ich nespája a tak tento ma veľmi bavil. Radšej dávam prednosť melanchólii, pred prehnanou dokonalosťou. Silné 4*.

Jak hledat poesii v bezútěšnosti.1)  Hned od začátku jsem se cítil trapně. Je trapné žebrat, trapné pro žebráka, pro obdarovávající i pro lidi okolo. Nic na věci nemění, že jde o kapku ušlechtilejšího bratříčka žebroty busking. K tomuto pocitu se brzy přidal i smutek. Smutek (někdo přátelštější k obdivovatelům snímku by možná řekl melancholie) z toho, co se nevrátí, z osudů některých lidí, smutek ze života. Odvrácená strana Londýna dobře odpovídá zobrazení odvrácené strany života, o niž nikdo nestojí._____  2)  Film jsem si neužíval, i když jsem vnímal jeho poetiku. Optimisté nejsou postavy z filmu, optimisty jsou tvůrci, když se domnívají, že podobné filmy dělají radost. Mně ne. Mám raději popelkovské příběhy se šťastným koncem._____ 3)  Film vidí kouzlo v hledání a objevování štěstí, jehož náznak nakonec postavy najdou v tom, co je a ne ve svých snech._____ 4)  Výchovně působící poukázání na fakt, že peníze nejsou všechno, je trochu setřeno skutečností, že o nedostatku peněz to celé je._____ 5)  Pěkná kamera a zajímavý herecký výkon 48letého Petera Sellerse můj celkový dojem už neovlivní._____ 6)  Nezamýšlenou ironií je, že chudé děti jsou oblečeny lépe, než většina dětí tehdy ve šťastném Československu.

Příběh osamělého vysloužilého kabaretiéra (úžasný Peter Sellers, který byl vskutku takřka k nepoznání), protloukajícího se jak se dá, jemuž se do jeho strastiplné pouti připletly dvě trochu oprsklé děti, mne chytnul za srdce, ovšem spíš svou podstatou, nežli zpracováním. Milé bylo ono postupně vzkvétající přátelství zdánlivě nesourodé "čtveřice" (když počítám i hodného oddaného roztomilého pejska - vlastně psí slečnu Bellu, jež poskytovala Samovi v jeho samotě alespoň nějakou společnost), kdy ačkoliv to původně vůbec nevypadalo, mohli se vzájemně obohacovat. Jak svou přítomností (kdy dětem Sam tak trochu "nahrazoval" rodiče, kteří kvůli své pracovní vytíženosti neměli na děti moc čas, a ony mu "na oplátku" vnášely do pochmurného života trochu veselí, a snad i radosti v jeho osamění), tak např. i poznáváním nových míst, dobrodružství, a v neposlední řadě nějaké to životní moudro ("je třeba mít chléb s máslem taky někdy i v hlavě" :-)). Potěšil občas nějaký drobný gag (např. na začátku, kdy Sam s Bellou otevírají staré dveře v cihlové zdi, procházejí jimi, zavírají je - a poté je vidět, že ona zídka je rozpadlá, zvící jen pár metrů, a to vše je navíc venku, takže klidně to mohli normálně obejít :-D, či horlivý úprk na odcizeném bicyklu), ale jinak se mi to zdálo místy celkem rozvleklé, občas jsem měla dokonce pocit, že se tam vlastně až zas tolik neděje, a příběh se nikam moc neposouvá. Postupné vyústění, kdy se vlastně tak trochu "pejskové vyměnili" (nechci moc spoilerovat), chudá rodina se měla snad konečně stěhovat do vysněného domu (a třeba pak i rodiče nebudou muset tolik pracovat), a Sam si vesele skotačil, dal sice naději, že se možná všichni budou mít alespoň o něco lépe, nicméně i tak se nemohu ubránit dojmu, že byl konec trochu křečovitý a useklý, doufala jsem, že se např. Samovi naskytne nějaká pracovní nabídka, nebo tak něco - takto to vypadalo, že se se svým krušným životem jen smířil (byť s novým přátelstvím a pejskem). Ovšem poetická kamera se záběry na centrum, památky, ale i "odvrácenou část" Londýna (sutiny, mlha, železniční přejezd...), a hudba producenta "Brouků" George Martina, tuze potěšila. /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta/