Kandidát (1972)

Oceňuji dokumentární styl zachycení kampaně, mám pocit že Sorkin tu s West Wing nabíral inspiraci, a Redford je výborný jako vždy, ale prostě to postrádá nějaké drama, pořádný příběh. Hlavní problém ovšem je že je celý film zamýšlen jako satira - což nejspíš fungovalo v sedmdesátých letech, ale dnes je to běžná realita na které není nic překvapivého a zvláštního, a bohužel už ani vtipného, satiričnost tam už dnes není možné vidět. A to platilo už před Trumpem, s ním se to pozvedlo na ještě bizarnější level jaký si tehdy nedovedli ani v nejčernějších snech představit (úsměvné je že Trump samotný byl tehdy jen o deset let mladší než Redford). 7/10

Výborné politické drama o kterém jsem už podle námětu tušil, že mě sedne. Čekal bych to teda mnohem ostřejší, tohle je jen takové jízlivé popíchnutí, ale i tak skvělé. Mladý aktivista a syn guvernéra Bill McKay se nechá přesvědčit ke kandidatuře na senátora proti senátorovi ze staré školy. Zpočátku v kampani poukazuje na konkrétní problémy a nabízí konkrétní řešení, které ovšem nikoho nezajímají. Na konci pod dohledem týmu poradců, kteří plánují každý krok, gesto, výraz, slovo se mění na frázistu. Vynikající Redford s tváří přesně pro tenhle typ filmu, stejně tak všehoschopný marketér Peter Boyle, výborný i režisér, který dosahuje dojmu autentičnosti tím, že nechává mluvit lidi před sebe či živou kamerou. Na sedmdesátky skvělé, dnes v politické realitě tak trošku čajíček - dneska kandidáti kromě frází lžou, straší, slibují věci co nemůžou ovlivnit, hledají špínu na soupeře. Jiní pro změnu nálepkují oponenty jako proruské, nedemokratické, populistické. PR týmy vytváří dokonalé beznázorové loutky. Média už nekomentují, ale nepokrytě fandí té správné straně a svými průzkumy určují, kdo má a kdo nemá vyhrát. Tady v podstatě vidíme pozitivní kampaň s troškou těch frází a odcházením ideálů, kde se oba kandidáti chovají slušně a oběma jde svým způsobem o blaho lidí. Silné 4* a drama roku 1972.

Tak jsme si to už také prožili - volby po americku se vším všudy. Pouze s tím rozdílem, že témata v debatách jsou dnes povrchnější. (Film jsem si pouštěla v den prezidentských voleb 2023, pozn. aut.) Ale teď k filmu: Jde o pravdivý vhled do prostředí volebních kampaní a příběh je o to zajímavější, že náš kandidát je politicky nezkušený. O to lépe se s ním divák dokáže ztotožnit. Na druhou stranu tempo vyprávění a dialogů je opravdu rychlé a máme-li zpracovat veškeré informace, které se nám film snaží sdělit, bez pozastavení se nad některými scénami to možná nepůjde. Ocenila bych promyšlenější kameru. I dokumentární kamera může být promyšlená, takže nepředpokládám, že ochudit diváka o lepší záběry byl záměr. Zdá se mi, jako by tím film ztratil celý jeden rozměr, ale možná chci jen moc od filmu z roku 72.

Redford je vždy záruka že je načo sa pozerať. Tu sa stretáva idealizmus s politikou ktorý vždy nesie sebou nejaké následky, ak si myslíte že vás kandidatúra a následný boj o "miesto" nijako nezmení, mýlite sa. Buď stratíte samého seba, alebo ideály že fakt môžete niečo zmeniť. Politika naozaj nieje pre každého, to dokazujú ako naši politici, tak história čo nám dokladá ich život v retrospektíve, kedy už je jedno čo sa vlastne stalo, zmeniť sa to už nedá...

Najdôležitejšie vo voľbách je mať krásny biely chrup. Zlaté vlasy a modré oči sú už len ďalším plusom. To máte isté, že vás budú určite voliť osemnástky s čerstvým volebným právom. Občas vám ale na verejnosti pridrbe nejaký postarší chlap, zbavený všetkých ideálov. Je zaujímavé sledovať, že vždy, keď sú v Amerike voľby, tak je to práve v čas, kedy Amerika potrebuje nutne zmenu a zrovna sa vyrojil odnikiaľ niekto, kto vie, ako veci zmeniť k lepšiemu. Proste pozná tú the better way. Frázy a činy, to sú absolútne opozitá. Preto by som kľudne privítal aj nejaký ten sequel, ale to už by nebola vtipná satira, ale tvrdá dráma s minimalistickým dejom.