Omen (2003)

Thajské hororové príspevky ma akosi neberú. Je to ázijská škola síce, ale skôr jej béčkovejšia a nudnejšia odnož. Aj tento OMEN je len akýmsi prívarkom, na ktorý kuchár v polovici varenia zabudol s ingredienciami. Mám rád hrachovú, šošovicovú kašu. Ale musí to mať grády a nejakú tú fašírku či klobásku na vrchu.

Horor bez efektů, lekaček, řežby a krve. Zato s postupně budovanou atmosférou jak se na horor sluší a patří. Příběh o nezměnitelné skutečnosti, že někdo zemře. Ale kdo, kde a kdy? Nejsou odpovědi. Tajemno, smrt a strach. To je to, co děsí. A na těchto třech obyčejných vlastnostech je budován tento příběh. Mezi současnými krvavými americkými horory je to skvost. Thajci dokázali, že skutečně je v jednoduchosti síla a tento počin je toho důkazem.

PRO MUŽE:Thajský Jirka Mádl, Mirek Dušín a Brežněv, vlastně Patyzón zkoušejí zaválet v rádoby hororu. Nemá smysl si stěžovat na debilní dialogy, protože sama thajština je debilní jazyk neschopný popsat běžný technický návod na použití natož použít souslednost časovou. Bez triků, jen s použitím černobílých flashbacků dali do kupy cosi, co původně bylo příběh a snad i dobrý nápad a s thajskou precizností z toho vyrobili slátaninu non plus ultra. Přesto se povedl závěr kdy budhistická představa reinkarnace a nesmrtelné duše postavila celý film na hlavu a s veškerou logikou zaraženou hluboko mezi půlky dokázala vystřihnout pointu z říše jihovýchodoasijských snů.PRO ŽENY A *CITLIVÉ* MUŽE:Nebojte se, že budete mít strach. Thajská pověrčivost a příslovečný děs z duchů povýšil tento film na umění, protože z trojice herců nějaký čas po dokončení cituji “díla, jež provokuje neznámé a démonické síly” skutečně jeden zahynul při skoro stejně pitomé nehodě, jaká se udála ve filmu. Takže, madame, pokud by chtěli natočit dvojku, tak na maníka se spojeným obočím, co nerozezná kluka od holky, se budete těšit marně. Čest jeho památce – byl skvělý kandidát na Darwinovu cenu.

Bratia Pangovci tusim prichadzaju o rozum, inak si ich participovanie na Sung horn neviem vysvetlit. Vacsina filmu su len tupe zvasty, atmosfera takmer ziadna, herci hraju ako neherci, a tak jedine, co ma oslovilo, bola hudba... nuz a hadam aj zaver stal za nejake to zamyslenie. Rozhodne je to z hladiska azijskej produkcie velka bieda za 30%.

Thajci mě tentokrát moc nepotěšili a ani já je zrovna dvakrát nepotěším. Vše podstatné se odehrálo až v posledních sedmnácti minutách což je ovšem zoufalo málo a pokažený dojem z předešlé doby to už moc nezachránilo. Bohužel když už se začal film slibně rozjíždět a konečně se objevilo něco nadpřirozeného byl konec. Navíc mě tvůrci docela nemile rozladili závěrečným rozuzlením a jejich fantasmagorickými řečmi o reinkarnaci. Jako lusknutím prstu mé nadšení opadlo a já znechuceně vytáhl dvd z přehrávače.