Ohnivý blesk (1983)

Je zajímavé, jak nás paměť a doba klame. Jako dítě, jsem to viděla na VHS, cca někdy v roce 86/87 a měla jsem pocit, že je to akční pecka. Viděno podruhé a převládnul ve mě pocit, že je to děsná hnačka. že je to laciné, by mi nevadilo, ale zcela nejednotná koncepce tvůrců ohledně toho, jaké technologie by byly funkční a jaké ne, dialogy tak debilní, až to fyzicky bolelo a tolik logických děr, že by se za ně nemusel stydět ani ementál. Do odpadu nedám, díky nostalgii.

Tak táto trashová talianska variácia na Útok z New Yorku a ďalšie klasiky ma bavila rozhodne viac ako napríklad Bojovníci z Bronxu. Aj pomocou miniatúr a špinavých interiérov plných krýs sa dá vybudovať slušná postapo atmosféra, samozrejme v rámci béčkovej tvorby. Martino bol macher na giallo, sci-fi mu už išlo menej (viď Paco - stroj na smrť), ale predsa sa skúsenosti len tak nestratia vo vákuu. Časom však dochádza filmu dych a to paradoxne tým, že sa k slovu dostáva zbesilá akcia v aute, ktorá by pôsobila prehnane aj v posledných dieloch F&F. Protivníci tu dokonca bez hlavy strieľajú po aute, v ktorom je ukrytá posledná nádej ľudstva. Chýba aj záverečný stret s ústredným antagonistom, v tomto prípade antagonistkou.

Co se týče výpravy, osmdesátky jak vyšité, ale stále fungující. Od prvního záběru jistojistě každého napadne Mad Max. V tomto případě především ´Mad Max 2: Bojovník silnic´ (1981). To však není všechno. V některých scénách a v určitých dějových bodech také poznáme určité podobnosti se snímky ´Death race 2000´ (1975), Blade Runner (1982), ´1990: Bojovníci z Bronxu´  (1982), ´Útěk z New Yorku´ (1981) či ´Planeta opic´ (1968) a několik málo dalších. Tohle Italové uměli dobře. Sice to vypadá divně, ale jsou tu i určité odkazy na středověk. Je tady toho hodně, až je div, že se v takovém mixu dá vyznat. Ve své době kritici na domácí půdě na tom nenechali nit suchou a při dnešním pohledu ani není divu. Každopádně se stalo to, co málokomu. Na americké půdě se stal kultem a i Quentin Tarantino snímek ocenil. Příběh se odehrává v dystopickém a postatomovém světě roku 2019. Nyní již krapet podivné, ale tohle čeká mnoho takovýchto snímků. Je to kýč, ale zábavný kýč, který stále funguje. Snímek je v rámci vědecko-fantastického žánru hodně rázný a svým způsobem se to daří. Chvála dynamické kameře udělat z jednoduchého scénáře něco víc. Nostalgie se svými klady a zápory, který však stojí za zvážení. Jsou daleko horší snímky s takovým námětem, které svého času vynikaly ve videopůjčovnách.

No hergot, co s tím? Na jednu stranu se na to (oproti tureckým vykrádačkám) dá místy celkem neironcky dívat a na určitou lacinost jsem si zvykl, jenže zase na druhou stranu mi to místy přišlo strašně nudné a ačkoli takové mi připadaly i ty turecké vykrádačky, tam jsem se nad tou špatností aspoň zasmál. Takže nevím, který z těch dvou typů vykrádaček bych upřednostnil, kdybych musel vybrat lepší. Ale asi bych byl pro ty italské, protože tu se aspoň nekradly záběry odjinud a pořád se mi na italský Útěk z New Yorku (s pravým italským Kurtem Russelem, samozřejmě!) dívalo líp než na turecké Star Wars,,, 2*

Italské scif-fi, které vykrádá kde co, včetně Butche Cassidyho a Sundance Kida. Ze začátku to vypadalo na odpad, ale postupně jsem tomu trochu přišel na chuť. Asi by to působilo méně trapně bez snahy o vizuální efekty, například různé paprsky a blikající předměty. Na druhou stranu právě tahle trapnost filmu dodává určité kouzlo.