Odcizení (2024)

Provedením je to spíš dokument než hraný film. Šmejdi jsou všude na světě, ať už přímo nepřítel, ve vlastních řadách nebo státních orgánech, u kterých hledáš pomoc. V tomto konkrétním případě se situace zlepší, když zlo sledem událostí fyzicky zmizí. Strohé přírodní scenérie v kontrastu s barevnou sámskou kulturou, mnohaleté tradice malé populace Sámů i soukromá dramata těch, kteří úpadek či útlak svého národa už nechtějí dál sledovat.

Tu sa fakt nedá hodnotiť „detektívna" zápletka, to by bolo maximálne na jednu polovyhasnutú hviezdu za polárnym kruhom. Ono sa ťažko rozvíja nejaký napínavý krimi trhák v osade, kde každý každého pozná a presne vie, čo od koho čakať. Na druhej strane mám v úcte saamsku kultúru a čokoľvek z ich prostredia je proste zaujímavé samo osebe. Krásne kroje (ktoré nie sú práve ideálne, ak ich chcete rýchlo vyzliecť), príroda a skvelá hudba. Vyslovujem presvedčenie, že pre duševné zdravie jednotlivca je iste prospešnejšie žiť hoci aj v najchudobnejšej africkej osade, než na blahobytnom ďalekom severe, kde celú dennú interakciu predstavuje pes a dvaja mlčanliví susedia.

„Když potká sob soba... tak se pasou oba.“ Když se sobů potká tisíc... Uf. Spásl jsem s nimi půl tundry a přežral se lišejníků. Prý „pátrání po vrahovi.“ Čulibrka z Netflixu, který psal obsah filmu, bych nejradši zadávil, jak polární vlk sobí telátko. VRAŽEDNÉ OKÉNKO:[][]Sám se sám oběsil, bílý pytlák si sněžný skútr spletl s ponorkou. Vražda tu nebyla žádná a policisté s mottem „pomáhattutlatachránitrasisty“neměli co vyšetřovat. Tak se aspoň školili, např. za který konec se držípuška.[][]Do thrilleru to ani netrklo, drama se nekonalo, jen přírodopisný dokument se sociálním ocasem, pohříchu vypelichaným. Ze života Sámů: Psi už netahají saně, ale vozí si zadky na skútrech. Sámské děti už nemusí na převýchovu do státních lágrů, pročež zvlčely a a říkají sprosté básničky o polární záři. Sámští muži nemají koule. Pobrukují si „hřbet ohnu hned“ a ramena dělají jen na své ženy a dcery. Ty musí držet hubu a krok. Se stádem. Sámská děvčata uřezávají uši sobům a pak si je berou do postýlky. Ty uši. Boty si holky zouvají jen dvakrát ročně, na jaře a v říjnu, když se jim zapalují chlupatá lýtka a tahají chlapce do postele. A jací jsou Sámové v posteli? No jací asi. Sobci.

Není to poprvé, co Skandinávci otevírají Sámská témata. A mně se to líbí. Zase je to jiný pohled na věc. Jiný pohled na skandinávský svět, který u polárního kruhu řeší témata, o kterých nemáme ani ponětí. Sice nečekejte žádný filmařský zázrak, ale vzhled do života Sámů s příchutí detektivky je to fajn.

Presne ako píše český názov, film sa výrazne divákovi odcudzuje. Chce ukázať všetko, širokú spleť, laponské chladno aj krimi, pochmúrnosť medzi domorodcami s deprimujúcou drsnosťou, diskriminujúcich belochov a pocity zadosťučinenia, no hoci všetko toto ukáže, tak v celkovom obraze neukáže nič. Dráma, po ktorej už pred saním nebudete počítať ovečky, ale soby.