Occhi di cristallo (2004)

„Obnovil pořádek.“ - „Vím, na co myslíš. Zapomeň na to!“ - „Proč?“ - „No tak, Giacomo. My víme jen to, že někdo zabíjí.“ - „Ale obnovení pořádku, náprava světa, to je špatné znamení. On si myslí že udělal dobrý skutek. A chce v tom pokračovat.“A takovéto dobré skutky se brzy začnou kupit…Temný, znepokojivý, krvavý, atmosférický krimi thriller, který má místy až lehce hororový nádech. A já se u něj velmi dobře bavil. Hlavní hrdina inspektor Amaldi působí jako sympaťák s démony minulosti a proti sobě má vraha, který se s ničím nepáře, a samozřejmě je neustále o krok napřed. Vraždy jsou nechutně brutální a díky způsobu natáčení i velmi působivé. Potud vše správně. Film má však několik neduhů, které jsou také důvodem, proč není zdejší hodnocení podstatně vyšší. Snímek se potýká s výkyvy tempa, nezvládnutými posledními 10 minutami a také nemile pokulhávající pointou (věk?!), která publikum odvede od totožnosti vraha, a přitom by ho bez této chyby dokázal divák odhalit podstatně dřív. S hodnocením tak končím na pouze slušných 4*.

Kdepak, tohle není vzkříšení giallao. Sice tu máme nějaké prvky skládající poctu italským filmům s vrahouem v kožené rukavici, ale jinak jde o honbu za psychotickým vrahem, který si hraje s policií à laSedm (1995). Giallo vraždy nejsou aranžované do "mrtvých obrazů", vrah nemá touhu psát vzkazy policii, taxidermy k Itálii nesedí, atd. Protstě tohle není žluťárna, ale obyčejné krimi. Navíc nadužívané cool CGI efekty celkem bijou do očí.

Povedené a vlastně čistokrevné giallo v novém miléniu, velká vzácnost! Nechybí prakticky žádné klasické propriety, rukavice, chladné zbraně, vrah ve stínu atd. Atmosféra by se pak dala přímo krájet, hudební podkres zdařilý, nekompromisní násilí, nakonec nechybí ani odhalená ( a ta nejhezčí) ňadra. Luigi Lo Cascio jako inspektor Amaldi je pak doslova démonický, Lucia Jimenez krásná a osobně pak kvituju zejména ten tichý fascinační účinek (šeptání, tiché listování knihami a spousta dalších voyersky uklidňujících scén). Pět pohlazení skalpelem...

Velmi příjemné překvapení! Temný závan sedmdesátých a osmdesátých let bude jistě fajn pro giallem nepolíbené, naopak pro žánrové fanoušky by mohl být zábavný (kam se počítám). Zvrácený vrah masakruje oběti s cílem dosáhnout vyšší úrovně vědomí. Jasně, je tam pseudofilosofie, indické náboženství, okultismus a podobně, ale také jde o napínavou detektivku se slušnými hereckými výkony, výbornou kamerou a parádní hudbou. Asi nemá smysl citovat různé odkazy, ať už třeba Argentovy barvy, Fulciho oči (nejen skleněné) nebo pád z útesu, či sny, halucinace a útěky chodbami a prázdnými budovami tak, jak je známe z žánrových děl. Úvodní masakr je nekompromisně brutální. Je fakt, že otevřené gore se jaksi nedostává, ale je vyváženo atmosférou. A tak když vrah kuchá ženu, jsou vidět jen její nohy, po nichž stéká krev, a obličej s vytřeštěnýma očima zpola zakrytý rukou v kožené rukavici. Před lety by se příběh zakončil možná jinak, ale já byl tentokrát spokojen. A Jiménezová (Giuditta) je půvabná!

Je pravda, že ta těžkotonážní ponurá atmosféra dodává filmu jisté kouzlo, ale ani to mě nedonutilo přehlížet tu přehlídku žánrových klišé, završenou ukázkově laciným závěrečným střetem s vraždícím psychopatem. Samotné vraždy sice poněkud brutálnějšího charakteru, ale jejich motivace mi přišla dost povrchní, a taky mi do toho nějak neseděl ten věkový rozdíl těch kluků v sirotčinci. Ale třeba mi jen něco uniklo, nevím.