Obřad (1969)

Bergmanova bergmanovská reakcia na snahy byrokracie posudzovať jeho umenie. Niečo v duchu "Prekročili ste svoje hranice a kompetencie. Toto je môj svet, svet voľného umenia, kde môžem všetko. Moja moc je väčšia než vaša, pokryteckí moralisti. Vy vidíte čísla v mojich daniach, výdajoch, prijmoch, majetku, ale ja vidím priamo do vašej duše, krehkej, bojácnej, plnej strachu, neistoty a hanby. A práve cez divadlo/ umenie môžem kedykoľvek svoje schopnosti mysle, empatie, manipulácie a fikcie použiť proti vám! Nezatrasiete so mnou - vy vidíte iba moje čísla, ja mám preskúmané psychologicky najzranitelnejšie časti vašej zbytočnej existencie!" .... No, Bergman to až takto vyhrotene asi nevnímal, ale ja som to tam cítil;) A úprimne, dosť odvážny počin, kedže ešte aj na tento televízny výtvor mu niekde nejaký "opovrhnutiahodný" byrokrat musel priklepnúť peniaze

Bohdan Sláma kedysi v jednom interview povedal, že v mladosti zistil, že "televízní inscenace je píčovina". Pochopiteľne komentoval tie československé, ktoré videl v televízii. Bergman pristupuje aj k lacnejšiemu formátu s absolútnou precíznosťou, i keď ani Nykvist pri svojom majstrovstve nedokáže okúzliť v tak obmedzených priestoroch, kde chýba pomaly aj nábytok. Ide o veľmi svojrázne, absurdné dielo odohrávajúce sa nevieme kde a nevieme kedy, v čom tkvie ako jeho nadčasovosť, tak toto rozhodnutie dodáva filmu určitú príťažlivú mystiku. Film môžete vnímať ako polemiku nad umením, ale môžete sa pokojne sústrediť iba na netradičný milostný trojuholník. Postavy sú husto nesympatické, len aby bolo vo veci jasno.

"Už začalo predstavenie?"Svojou formou minimalistická, v podstate divadelná dráma, ktorá pojednáva hlavne o zmysle umenia, jeho mieste v spoločnosti a o jeho boji proti byrokratickému aparátu (zosobneného sudcom v podaní presvedčivého Erika Hella). Umelecký svet zase predstavuje jedna švédska trojka z prostredia divadla - Thea v podaní úchvatnej Ingrid Thulin, jej manžel Hans v podaní výborného Gunnara Björnstranda a jej milenec Sebastian, ktorého postava nechutného chlapa ma ako jediná nezaujala, možno kvôli slabšiemu hercovi Andersovi Ekovi (u Bergmana hral inak len malé role, snáď s výnimkou filmuVečer kejklířů (1953)). Postavy, ktoré sú zámerne kvôli umeleckému stvárneniu výraznými karikatúrami, neustále prechádzajú rôznymi stavmi psychiky. Všetko smeruje k záverečnému, veľmi bizarnému, ale pôsobivému predstaveniu.

Zvláštní film, který se mi ale nehodnotí snadno. Je rozdělený do devíti scén, z nichž některé zaujmou (především zpověď a závěrečná), jiné mají určitou sílu (výslech ženy) a některé mě nechaly absolutně chladným (bar). Celkově se ale jedná o zajímavé dílo, které celkem funguje, je dobře natočené a i dobře zahrané. Co se ale postav týče, strašně mě vytáčel ten s brýlemi. To je ale jen menší výtka. Spíš mi vadí, že celou dobu člověk čeká, co z toho vlastně vypadne a nakonec se to celé dozví až v poslední scéně. Ona je to vlastně celou dobu kritika kritiků, resp. lidí, co kritizují zde divadelní hry, ale přitom o nich nic neví. V poslední scéně může někomu připadat divné, že se kritik chová úplně jinak než celou dobu, ale ono se ve skutečnosti jedná o jakousi Bergmanovu "pomstu", protože v představení SPOILER se kritik přizná tomu, že divadelním hrám pořádně nerozumí, že ho do téhle práce prostě dostali a on proti tomu moc nenamítal a pak ho svým Obřadem zděsí natolik, že dostane infarkt KONEC SPOILERU. Může to působit přehnaně, ale je z toho jasné, jak to Bergman zamýšlel. A co je lepší - týrat kritika ve filmu, nebo ve skutečnosti? Odpověď je asi všem jasná. Každopádně představení Obřad by samo o sobě (jako třeba krátký film) mohlo být dost zajímavé a vlastně by předběhlo všechny ty černobílé nepříjemné experimentální podivnosti. Vlastně je to předběhlo i tak, dalo by se říct. 4*

Podobně jako "Persona" je "Obřad" z mého pohledu až příliš těžce dešifrovatelným poselstvím, po formální stránce ovšem Bergman jako obvykle suverénní. Témata jež snímek nastoluje se táhnou jako červená nit celou režisérovou tvorbou - partnerské vztahy, sexualita, ambivalentní vztah k Bohu, lidská smrtelnost, psychické poruchy a nechutné fyziologické obtíže. To všechno drží slušně pohromadě a nabízí divákovi bizarní, krajně nenávistně působící podívanou.