Nový Hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství (1992)

Natáčení v roce devadesát. Vydání devadesát dva. Když už je po volbě (první svobodné po dlouhé době), když se sčítá, mluví Bondy o oligarchii - že ta demokracie, co právě nahrazuje totalitu, bude zřejmě oligarchického typu, a že je to normální. Je z něj cítit smutek a možná znechucení, ale nevysloví se přímo (teď si nejsem úplně jistý). A když už i Bondy domluví, nadšený dav zaplňuje první a druhé nádvoří Hradu, a chceme křičet, zpívat s ním: "Ať žije pravda! Ať žijí práva! Ať žijí vlasti ochráncové!" Leč posledním obrazem (Hradčany obklopené cizími symboly, cizí mocí) střízlivíme, protože se na film díváme se zpožděním třiceti let, a mrazí nás ten pohled. Tak moc to bolí.

Dokument jsem shlédl má MFDF Jihlava. Nyní je k vidění na placené platformě www.dafilms.cz

Takto se má dělat dokument.Vachek a Kvasnička,též ŠpátaTěm mnohým ,které adorují v poslední době je jistá vlastnost dána, otrok jenž má chutě pána.

Nový Hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství je úvodem do Vachkovy tetralogie Malý kapitalista. Oproti druhému dílu Co dělat? je Hyperion věcnější a faktičtější. Není tak hravý, je prost jakéhokoli dadaistického humoru, přesto si však stále zachovává svoji tvář a jistou poetičnost, která nechyběla ani u druhého dílu. Kamera je hbitá, všímavá. Střih vynikající. Leitmotiv Škoda lásky funguje, stejně tomu tak je i u timpanového motivu, jenž provází i Co dělat?.
Délka je za mne irelevantní téma. 209 minut je sice hodně, ale je to subjektivní. Je to film, který lze vnímat i v různých částech, není nutné jej sledovat celý naráz. Já oproti druhému dílu zvolil jiný postup. Sledoval jsem film celý naráz. Tím, že není tak hravý jako “dvojka”, nebyla moje pozornost v některých momentech vždy stoprocentní, přesto si mě však film získal, prakticky hned.
Hyperion funguje dokonale jako okénko do tehdejší politické situace v roce '90. Je však pro mě - jakožto příslušníka “mladé generace” - mnohdy velmi složité orientovat se ve všech účinkujících, proto z hlediska historického bych určité popisky uvítal, i přesto že jsem velmi proti popiskům v dokumentech. Ale i tak si myslím, že by film přišel o své kouzlo, tudíž je lepší, že popisky nemá žádné.
Oproti dvojce mi zde - a nečekal jsem, že bych to teda vůbec řekl - chyběl  Vachek. Jeho přítomnost na plátně je vždy zážitek, zde bohužel příliš nevystupuje.
Silný a výborný návrat do dokumentárního světa! Lepší start “druhé kariéry” snad ani nemohl být. Přesto bych - při vší úctě k mistrovi - opětovně radši sáhl po Co dělat?.(14.01.2026)

Zdrcující deziluzivní pohled na první svobodné volby v roce 1990 jako na skrytě represivní nástroj vymezující útlý existenční prostor občanské společnosti, tedy zakládající jakousi rezervaci idejí či léčebnu neškodných podivínů. Vachek současně skicuje kontext, nechá okoušet tehdejší atmosféru a důvtipnou konfrontací odhaluje slabiny společenského (a politického) vývoje. Jejich zranitelnost, která se skutečně v následujících třech dekádách potvrdila, předjímá v dokumentu především prozíravý Egon Bondy, varující před oligarchizací politického systému. Vedle vizí dokument chvályhodně zaznamenává i různé dobové kontroverze, doprovázející volební boj, a nechává nahlédnout do laboratoře, v níž se fráze komunistická transformovala v polistopadovou.(13.08.2023)