Nixon (1995)

SkutočnýRichard NixonaAnthony Hopkinsje obrovský rozdiel – herec s obrovskou charizmou, no reálny prezident bez iskry s vykĺbenou čeľusťou. Ale nevadí, pretože ako životopisný resp. kariéropisný film veľmi dostačujúce. Úradovanie a motivácie i charakter amerického prezidenta, ktorý neváhal vyslovovať vety:"Tak tam hodíme atómovku!"len tak, ako by šlo o prskavky, som už jednoduchšie nemohol dostať.

Richard Milhous Nixon bol tridsiaty siedmy prezident Spojených štátov amerických. Túto funkciu zastával v priebehu rokov 1969 až 1974. Jeho kariéru ukončila aféra Watergate. A to je tak asi všetko, čo som o ňom vedel. To sa však zmenilo po tom, čo som si pozrel životopisný snímok "Nixon", ktorý v roku 1995 natočil režisér Oliver Stone. Naservíroval mi perfektne spracovaný, trojhodinový film, vďaka ktorému budem vedieť o tomto kontroverznom prezidentovi USA oveľa viacej ako doposiaľ. A nie len, že som načerpal kvantum informácií, politicky i historicky sa zorientoval, ešte navyše som si aj doprial úžasný divácky zážitok. Oliver Stone odviedol vysoko profesionálnu prácu a Anthony Hopkins bol v titulnej úlohe geniálny. *****

Film je skôr určený tím, ktorí o Nixonovi niečo toho vedia, prípadne sa orientujú v dejinách americkej politiky. Ja som o ňom vedel viacmenej iba to, že bol prezidentom a že mal aféru Watergate. Preto som sa v mnohých faktoch trochu strácal a bolo pre mňa ťažšie rozlišovať, čo sú historické skutočnosti a čo výplod Stonovej fantázie. Oliver Stone sa do hlavného protagonistu poriadne zahryzol a častokrát na ňom nenechal nitku suchú - nevyrovnané traumy z detstva, pekérne manželstvo, politické prešľapy, no a samozrejme jeho silne mocenské prezidentovanie a intrigánstvo v Bielom dome. Film má áčkové spracovanie, áčkové herecké výkony, je obsadený množstvo známych hercov - a to aj vo vedľajších roliach, kde sa predstavujú také hviezdy ako Woods, Harris, Hagman či Boothe. Problém som mal s Hopkisom, nie kvôli jeho herectvu, ale kvôli tomu, že sa na Nixona nepodobá - iné rysy tváre, nižšia a zavalitejšia postava. To, že Hopkins hrá ako z veľkej hereckej knihy, netreba snáď ani vravieť, ale na jeho nepodobu som si musel dlho zvykať. Celkovo je to jeden z tých filmov, ktoré je asi potrebné vidieť viac ako jedenkrát, aby sme dokázali abstrahovať všetky detaily...a samozrejme viac poznať históriu americkej politiky.

Měla jsem problém s tím, že jsem celou dobu té předlouhé stopáže režisérské verze stále vnímala Antonyho jako Hopkinse a nikoliv jako Nixona. Jinak jsem si ráda připomněla spoustu důležitých událostí amerických dějin minulého století a snažila se alespoň trochu nahlédnout do složitých pletich politického zákulisí.

"Co jsem provedl? Otevřel jsem nás Číně, uzavřel mír s Ruskem, ukončil jsem válku. Bože proč mě tolik nenávidí. To je neuvěřitelné až chorobné."Chvíle, kdy se Richard Nixon (za přítomnosti  tehdejšího ministra zahraničí Henryho Kissingera) takto modlí, patří za mě (i díky skvělému herectví Anthony Hopkinse) mezi ty nejsilnější momenty v celém snímku. Oliver Stone je znám svým liberálním pohledem na svět (a protirepublikánskými postoji) a o to víc mu podle mě stojí ke cti, že v tomto snímku natočil velmi vyvážený pohled na tohoto amerického státníka. Zazní tu větičky označující Nixona za "nejčernější temnotu" či "nádor na prezidentském úřadě" a pak možná i výstižný citát již zmiňovaného Kissingera:"Je to tragédie, protože měl opravdu v rukou moc, ale neměl na to charakter…."Přesto snímek nezastírá i jeho pozitiva a ukazuje i na těžkosti, s nimiž nebylo jednoduché se vypořádat (včetně těch, co si nesl coby bolestné prožitky ze svého dětství). Nixon to neměl jednoduché třeba i v tom, že se musel vypořádat s paradoxem, že i kdyby stokrát vyhrát volby, lidi ho prostě milovat nebudou. Musel se taky vypořádat s tím, že zatímco když se lidé dívají na Kennedyho "vidí jací chtějí být", při pohledu na něj, "vidí jací jsou". A měl koneckonců i smůlu "biblických rozměrů", že musel skončit kvůli "nějakému vloupání". Film ale nekončí nějakým smutněním či vzdycháním nad nepřízní osudu, ale Nixonovým skvělým (předpokládám autentickým) projevem na odchodnou z úřadu, jehož poselství (s použitím citátu Theodora Roosevelta) je nadčasové:"Někdy máme procit, že když nejde vše podle plánu, když nám umře milovaná osoba,  když prohrajme volby, nebo utrpíme porážku, tak je konec ale to není pravda.  Je to vždycky nový začátek, protože blaženost nepřihází, když Vám všechno jde. Blaženost přichází, když Vás pokoušejí, když schytáte pár ran, pár zklamání, když na Vás padne smutek. Bez toho, aniž byste spadli do té nejhlubší propast, nemůžete poznat jak nádherné je stát na vrcholu."