Nezapomeň na mě (2010)

Remember Meje klasickou žánrovou rutinou, ktorá chce byť natoľko šablónová, že sa až stráca v tom, čo chce povedať. Vo výsledku tak film plynie svojím "príbehom" natoľko chaotickým štýlom, že sa z neho nedá ani len okrajovo vyčítať, čo kde kto prečo robí alebo vôbec kto je kto. V rámci kostry silne ľahkovážna záležitosť, ktorá nemá moc šajnu o tom, ako sa v danom charaktere príbehu pohybovať, a už vôbec nie, čo chce mj. povedať, pretože sa topí v asi štyroch sústach naraz.

Podle mě se už nikdy nezbaví toho, kde začal a vždy na něj koukám jako na tajemného kluka, co má rád krev. Přitom má super filmy, Maják je skvělý, v Králi byl famózní. Nicméně tady byl stejný jako ve Stmívání. Prostě tajemný, divný kluk. Další věc, vždycky když vidím někoho, koho jsem dlouho neviděl, lituji, že jsem ho nevidím častěji. Emilie je kouzelná, přemýšlím, kde se stala chyba, protože kariéru měla rozjetou solidně. Filmově vlastně po Remember Me nic nenatočila. Film je fajn, protože ona je fajn a on je divný a krásně se k sobě přitáhnou. Ten konec je vlastně navíc, nemusel tam být. Jenže pak by to museli zakončit nějak jinak, protože ten happyend tam nebyl ložený a museli by hodně popřemýšlet. Tak to vyřešil za ně někdo jiný.

Ve své podstatě jde o příjemně romantický film, který krajně zabrušuje i do onoho avizovaného dramatu. Slow-burn tempem se pozvolna rozpletou všechny počáteční nepříjemnosti a když začne svítat na lepší časy a vy si kladete otázku, proč zbývá ještě 10 minut do konce, pak BUM! Dostanete ránu v podobě velmi překvapivého závěru, který tne do živého. Ne však proto, že by byl film tak dobře vystavěný, ale kvůli tomu, jakou událost zachycuje. Podobně jako umění čerpající z tematiky holokaustu, se i tahle bolestná rána historie (nebudu spoilovat) stává fabulačním materiálem, který někteří tvůrci využívají ne jako formu očisty, smíření se, snahu pochopit, co a proč se stalo, ale především jako umělý tear-jerker bez špetky většího smyslu. Škoda toho.

Film o bolesti dvou lidí. Oba ztratili milovanou osobu. Pattisona znám jen jako kladného, slušného... Zde zajímavý zlom, ze začátku mi to na něj vůbec nesedělo. Ale pak se mi v té roli začal líbit, film odhaluje, proč takový je. Konec vám dojde už tak 15 minut předem, ale to na tom. Nic nemění. Za mě moc hezký film. Dávám 5 hvězd.

Film samotný by odo mňa vyfasoval bez váhania dvojku. Hlavným dôvodom bolo nerealistické správanie postáv. Ďalej napríklad scény, ktoré mali byť zaujímavé, možno kľúčové boli skôr nudné. A takto by som mohol pokračovať, a už by som bol zaujímavejší než samotný film. Také zoznámenie hlavného páru zrejme malo vyvolať sympatie, niečo úžasne romantické, ale v zásade som si iba povedal, že obaja sú magori. Ten koho som mal (asi) nenávidieť t.j. otec v podaní Ďžejmsa Bonda ma nechal absolútne chladným. A vôbec, bolo to celé nemastné a neslané, bez korenia. Herecký potenciál tu aj bol, ale niečo, zrejme scenár, ho hercom nedovolil rozvinúť. To čo stálo za to bola hudba v posledných dvadsiatich minútach a prekvapivý moment na konci. Práve posledná dvadsať minútovka, kedy proste viete, že sa stane niečo zlé, ale to čo sa naozaj stane proste nečakáte, to pre mňa vytiahla na trojku. No!!