Nevyhrožuj (1996)

Ze začátku jsem si říkal do čeho jsem se to sakra pustil. Netrvalo ale dlouho a jakmile přišel na scénu Marlon Wayans, tak jsem již nelitoval a už jsem se jen bavil. Právě on jako postava Loc Dog mě bavila bezpochyby nejvíce a tahal pro mě celý film. Nevím, co bych tomu více dodal. Jak už jsem zmínil bavil jsem se hlavně kvůli scénám s Loc Dogem. Upřímně nevím, komu tento filmek doporučit. Nejspíš nějakým fandům gangsterských komedií, ale jinak fakt nevím. Za mě průměrná komedie, která ačkoliv mě bavila, tak bych jí nedoporučil.5/10

Jako vážně.. co byste od tohodle čekali? Já jsem se dočkal přesně toho, co jsem čekal a co film předem naprosto neskrývaně avizuje. Vtipné scénky zaměřené na život afroameričanů, střílející si ze stereotypů na všechny strany, prostě naprostá pitomost, záchodový humor a scénky hraničící s groteskou. Z mého pohledu to ale není chyba filmu, naopak. Don't be a menace je zkrátka film specifického žánru, který kdysi bravurně vytvořili a užívali jedině Američané a když ho jako takový bude divák taky brát, je to celkem pecka. Stejně jako horor už z principu nemůže mít hlubší děj, a posuzován měřítky dejme tomu divadelního dramatu je i ten nejlepší a nejoblíbenější naprostý propadák, je i tenhle film dobrý pouze v rámci svého vlastního žánru a zdejší hodnocení momentálně neodpovídá jeho kvalitám. Má to svoji cílovku, která se každým rokem tenčí, má to hodně slabých míst a vtipů, které s každou další generací půjdou víc a víc do ztracena ale v tenhle moment jsem se u něj ještě pořád celkem dobře pobavil a pokud to byl jeho primární cíl, což samozřejmě byl, tak jde podle mě o dobrý snímek. PS: jen dodám, že sledováno v originále, což může být v tomhle případě hodně podstatný rozdíl mezi hvězdou jednou a čtyřmi4/5

Tu ma percenta dobre oklamali. Cakal som funny cernossku komediu plnu hulenia a pod. Ujete to bolo poriadne, miestami som sa fakt hanbil, ze som si to pustil. Bolo tam aj par super vtipov, takze nejdem to pochovat, chapem ze to chceli co najtrapnejsie, ale nikomu by sa neublizilo ak by sa na to tak netlacilo.

Sám o sobě klišovitý půdorys černošských filmů z ghetta k parodování přímo vybízí, proto není překvapením, že stačilo jen tady trochu přitlačit, tuhle přehnat a tam přepálit a vtipné situace byly na světě. Do nechutností příliš nesklouzávaly, i tak se trapných či vyloženě debilních přihodilo víc než dost – a nesvázané čímsi jako příběhem se přesytily už po nějaké tři čtvrtě hodince.

Spíš podprůměrná parodie, která občas překvapí chytrým vtípkem, nebo trefnou satirou na černochy a různé stereotypy kolem nich. Jestli od toho čekáte bůhvíjakou sofistikovanou sondu na život v ghettu, tak to zase ne. Abych uvedl do situace, tak hlavní hrdina je starší než jeho otec, a scénář z toho pořád dokola ždímá humor. Je to takový typ filmu.