Neposkvrněná (2024)

Goddammit!V určitém diváckém věku už má děťátko kdekdo. A království pekelné nikde. Ačkoliv...
Shodou okolností právě z poster girl divácké skupiny, které se o vládu temnot na Zemi nejvíce přičiňuje, chce mít každý jeptišku. Ideálně žádné roucho, žádné džíny, na kolenou a činit pokání - penetenza, penetrazione, jedno jako druhé. Čert má zvláštní zálusk na blonďaté Američanky. Své k svému.
Michael Mohan je schopen to zajistit, nedělá to poprvé. Ve vizuálně celkem působivém filmu, v němž je méně světla a zhruba stejně svíček jako vBarrym Lyndonovia který je o hříšné myšlence, že pod křížem je větší tma než pod svícnem, se to jemnou sakrální erotikou jen hemží. Koupání v bílých řízách, přespolák bez podprsenky, hřeby a stigmata všude, kde se libidu zachce.
Když si ale najdete při těchto radostech čas pomyslet, že by film měl být víc než přehlídkou hnusáren odporných i hezkých, se divák ocitá na poušti. Ještěže to netrvá 40 dnů, ale jen 87 minut.

Opět další horor z prostředí kláštera plného jeptišek. Omlouvám se režisérům obou dílů The Nun, na které jsem byl kritický, protože Neposkvrněná je daleko horší. DosazeníSydney Sweeneyna pozici hlavní postavy byl pokus dobrý, avšak v tomto filmu ne moc úspěšný. Poslední půl hodina film dosti zachraňuje, jinak to je celkem bída. Hvězdička za záporáka v podoběÁlvara Mortehoa druhá za zachraňující konec.2/5*

Znáte ten pocit, když jdete na film, od kterého očekáváte minimálně popcorn, colu a zabití 2 hodin volného času (i s vystáním si fronty) a odcházíte s pocitem, že jste právě viděli97 minutesteticky nasvíceného hovna, v němž je zapíchnutý kříž? Ne? Vítejte uNeposkvrněné.Protože tohle byl útok na mozek, oči a základní dějovou logiku. Sidney je krásná. O tom žádná. Ale už po sedmém záběru na její hruď jsem si nebyla jistá, jestli sleduju psychologický horor, nebo casting do soft erotiky pro černoprdelníky. Ano, vím – její postava je těhotná panna. A ano, chápu, že to má být alegorie. Ale víc než o panenství to působí jako film o tom, jak dostat Sidney Sweeney do remaku „Caligula“ze sedumdesátek. Tenhle film měl jedinou ambici, dát jí těhotenské břicho a pak ji 90 minut nechávat plakat, dýchat a pomalu se belhat po kamenné chodbě. Příběh se tváří jako záhada: Mladá žena otěhotní bez styku. Klášter. Tajemství. V tomhle snímku se ale vlastně nic neděje. Jen dialogy, které se tváří hluboce a ve skutečnosti mají hloubku požehnané mělké misky s hostií. Abych byla fér – film umí vyvolat neklid ze slepé víry a manipulace, ze stísněnosti církevního prostředí, z toho, co všechno může být ospravedlněno slovem"boží záměr". Tahle kritika náboženského fanatismu je to jediné, co má koule (na rozdíl od většiny postav, které mají jen kamenné výrazy a plochý text).Neposkvrněnáje film, který se topí ve vlastní estetice. Chce být artový, hluboký, alegorický, provokativní – ale je to spíš holka z OF převlečená za lacinou jeptišku.

Slíbila, že strpí chudobu, cudnost a poslušnost či že se vzdá všech materiálních a hmotných statků. „Strašná škoda. Taková krasavice,“ procedí mezi zuby hned v úvodu italský celník. Pravdu má. Naštěstí jeptiška Sydney Sweeney alespoň opakovaně kašle na podprsenku. Přijede z dalekých Spojených států, v klášteře, kde má doživotně pečovat o umírající řádové sestry, se jí dostává vesměs vřelého přijetí. Ale někde vzadu stále vnímá jisté pochybnosti. Mnohé se obrátí vzhůru nohama poté, když zjistí, že je těhotná, přestože je panna. Dílo boží? Nebo je to všechno mnohem temnější? Příběhově to skřípe, o tom žádná. Na druhou stranu se tvůrcům daří budovat odpovídající atmosféru, kdy vnímáme nepřejícné postavy, odlehlý klášter, nepříjemné situace. Není to moc, není to ale ani málo. Navíc zbožná Sweeney s charakternější rolí nemá potíž, její výkon je minimálně slušný. Další díry ve scénáři ovšem přibývají a funguje toho čím dál méně. Vysvětlení je zbrklé, s něčím se ani tvůrci neobtěžovali, navíc i tempo se docela vleče. Škoda.

Ó, kéž bych mohl o Neposkvrněné říci něco jiného než.. bylť to promarněný čas, který by duše měla věnovati raději modlitbě. Neposkvrněná postrádá pravou hloubku, postavy bloudí bez skutečného vývoje jako ovce bez pastýře. Bez přítomnosti Sydney Sweeney , která jediná přitahuje pozornost světských očí, by toto dílo upadlo v zapomění dříve, než by stihlo vzplanouti jako plamen svíce na oltáři. Ó, jak falešně "vysoké" je jeho hodnocení mezi zdejším lidem! Připomíná mi to pýchu, jež zahubila mnohé. Varuji každého bratříčka i sestřičku. Hledejte raději pravdu a krásu jinde. Amen.