Největší hity (2024)

The Greatest Hits je velmi podařená romantická podívaná, a to hned díky několika faktorům. Pro většinu to bude především díky skutečně originální a nápadité zápletce, která je navíc i opravdu svižná, nepředvídatelná a celkově funkční, a to i navzdory přítomnému fantasy tématu s cestování časem. Tvůrci s ním totiž nakládali velmi obezřetně a nepouštěli se tak do nějakých zbytečných časových hrátek, či paradoxů, ale využili ho skutečně jen jako prvek k dosažení co nejpůsobivějšího vývoje. Každopádně co mě osobně ovšem na této romantice zaujalo ještě víc, byly jednak vážně výrazné postavy, ale především pak jejich obsazení opravdu nehorázně sympatickými herci, kdy hlavně Lucy Boynton mě tu doslova uhranula, krásná a přesvědčivá to herečka, ale i ostatní jsou prostě hodně moc příjemné tváře, co mě bavily a kdy jsem všem přál opravdu co nejšťastnější happyend. Dále tu bylo jinak vsazeno hodně i na emoce, a ona sázka se též vyplatila, jelikož fungují po celou dobu na jedničku, a to i bez zbytečného tlačení na pilu. No a nakonec i závěrečnou pointu musím jen chválit, kdy se tedy sice jedná v podstatě o takovou hořkosladkou záležitost, nicméně působí silně a příjemně. Kritizovat jinak nemám vlastně co, a i proto si myslím, že se jedná o skutečně nadprůměrnou žánrovku, kterou podle mě ocení i ti, co úplně romantickým podívaným neholdují.

"Feel good movie"  = film pro dobrou náladu, píše se hodně v recenzích. S tím naprosto souhlasím. Nic to neřeší, žádná hloubka, ale dobře se na to dívá. A taky na Lucy Boynton v hlavní roli Harriet. Ta mě zaujala v irském "Sing street", kde hraje (v jedenadvaceti) šestnáctku. A hraje fakt dobře.Každý z nás někdy slyšel píseň z dětství a měl pocit, jako by objevil cestování časem.S tím taky souhlasím. A měl jsem tehdy super naposlouchané hity typu A vono hovno hé, Ó hu dóny, Vole vole, Haha řekl klaun a jiné.

Pri správnom uchopení sa z tohto námetu dala bez problémov vykresať pohodová hudobná romantika čo pohladí na oko aj ucho a aj napriek štipke melanchólie naladí na optimistickú vlnu. Možno bola chyba ísť do tohto filmu s podobnými očakávaniami, lebo ničoho takého som sa tu nedočkal. Hlavná hrdinka je svojou obsesiou po svojom bývalom skôr otravná, a to tým viac, že on vôbec nebudí dojem dokonalého muža, ale skôr so seba zahľadeného frajírka. Hudobne ma film tiež neoslovil a že by sa na mňa preniesla nejaká dobrá nálada nemôže byť ani reči - na to bol celý film príliš uondaný a v podstate sa celý čas len točil v kruhoch na mieste. Bolo to skrátka úmorné, subjektívne mal ten film minimálne o hodinu viac než je jeho stopáž. 4/10

Cestování časem člověka nepřestane lákat, vzrušovat a bavit. Ned Benson našel zbrusu nový námět, jak tohle kontroverzní téma uplatnit. Také vymyslel svým způsobem novou formu hudebního filmu. A vsadil na naprosto neoriginální romantické drama, které už může zachránit jen ústřední dvojice. Řekl bych, že se mu to všechno dost povedlo.

Romantický film plný žalu ze ztráty partnera, obav z rozloučení a možnosti nových začátků. Hlavní postava se se ztrátou vyrovnává po svém a po dlouhých dvou letech se stále ocitá v situacích, které jí zesnulého připomínají. Tyto momenty jsou znázorněny jejím cestováním do minulosti, kdy má možnost svá tehdejší rozhodnutí měnit a promítat do současnosti. Je to zajímavý koncept a milý příběh, který sice bolí, ale zároveň dodává naději ve změnu a odpuštění.