Nejúžasnější koncertní sál světa (2017)

Labská filharmonie v Hamburku je mistrovským dílem architektů, stavařů a akustiků. Její výstavba trvala mnoho let a stála skoro 800 milionů eur.Hamburk má velmi ctižádostivý sen. Chce vytvořit symbolickou dominantu, která se vyrovná Eiffelově věži, Empire State Building nebo Opeře v Sydney. Jako město hudby si dal za cíl, že touto dominantou bude nejúžasnější koncertní sál na světě. Ale nemíří náhodou příliš vysoko? Efektní místo, které bylo zvoleno, je přímo u jednoho z nejrušnějších a nejhlučnějších přístavů v Evropě. A to dělá z projektování akustiky koncertního sálu jeden z technicky nejobtížnějších úkolů stavebního inženýrství. Tento projekt překročil o řadu let časový plán a o stovky milionů eur rozpočet a až do prvního představení nikdo neví, jestli projekt skončí úspěchem nebo fiaskem. Úžasný vzhled budovy koncertního sálu v Hamburku je dílem hvězdných architektů Jacquese Herzoga a Pierra de Meuron, kteří navrhovali také olympijský stadion v Pekingu známý jako Ptačí hnízdo. Místo, aby se drželi původního plánu umístit koncertní sál do budovy starého skladiště, rozhodli se ho postavit na ně jako nástavbu a dát mu zářivou fasádu ze skleněných panelů. To bylo rozhodně efektní řešení, ale aby postavili tento nejúžasnější koncertní sál, na vše, co chtěli vytvořit uvnitř, potřebovali posvěcení od odborníků na akustiku. Odpovědnost za akustiku koncertního sálu připadla jedné z nevětších světových kapacit v oboru, japonskému maestrovi Jasuhisu Toyotovi. Vzhledem k tomu, že jen pár metrů od sálu houkají lodní sirény obřích lodí, nejprve bylo třeba vyřešit snad nejnáročnější požadavek na zvukotěsnost, který kdy existoval. Ale to byl jen počátek všeho. Dalším úkolem bylo vytvořit vnitřní prostor, který měl na jedné straně umožňovat kontakt s hudebníky, ale na druhé straně měl pojmout 2100 lidí. Architekti odvážně zvolili řešení, kdy jeviště je kolem dokola obklopeno hledištěm, což ovšem u řady předchozích koncertních sálů vyústilo ve velmi nákladný nezdar. Tento film sleduje vynalézavý přístup a spolupráci mezi panem Toyotou a architekty, ale i mimořádně dlouhou dobu a náklady, které stavbu provázely. Architekti ale byli na druhé straně vázáni očekáváním, že budova musí být mistrovským kouskem, a tak navzdory různým komplikacím a právním tahanicím zachovávali nekompromisní přístup. Působivý design je tvořen kombinací fasády ze zakřivených skleněných tabulí, obloukových nosníků na střeše připomínající zvlněné moře a mimořádných vnitřních povrchů vytvořených z texturovaného sádrokartonu. Je evidentní, že tyto na míru šité komponenty nebyly levnou záležitostí. Cena budovy, která byla původně odhadována na 77 milionů eur se nakonec vyšplhala na astronomických 789 milionů eur.