Návštěva staré dámy (1999)

Výborná dramatizácia urobila aj z tohto nenápadného námetu slušný film, ktorý sa dá s napätím sledovať. Ako peniaze určujú spravodlivosť aj vinu a trest. No a stará dáma Bohdalová v roku 1999 excelovala a rovnako aj dnes po 27 rokoch, keď sa vystriedala ďalšia herecká generácia, je stále v rovnakej forme. Film ale podľa mňa patrí Aloisovi Švehlíkovi, ktorý ho potiahol najviac.

Oživení kruté minulosti vždy přináší ještě krutější dilemata aneb... opravdu si lze koupit spravedlnost? Režisér Zdeněk Zelenka převedl koncem 90. let na televizní obrazovku jednu z nejznámějších divadelních her Friedricha Dürrenmatta a musím říci, že se tohoto těžkého úkolu nezhostil nečestně. Návštěva staré dámy, kterou nehraje nikdo jiný než Zelenkova dvorní herečka Jiřina Bohdalová, je vskutku silným diváckým zážitkem, ve které neuvěřitelnou hereckou kreaci předvádí především Alois Švehlík. Pokud se něčemu říká "stará herecká škola" v tom nejlepším slova smyslu, pak Švehlíkův výkon danou definici beze zbytku splňuje. Totéž platí pro samotnou Bohdalovou, jejíž přítomnost rozehrává do té doby nemyslitelná jednání jednotlivých postav. Proto vůbec nevadí chudší televizní provedení, protože o to zde tentokrát vůbec nejde, jakkoli Kašperské Hory fiktivní městečko Gülen zastupují velmi důstojně. Návštěva staré dámy měla světovou divadelní premiéru sice už v roce 1956, ale stále jde o výsostné herecké představení s nadčasovou platností.

I na českých scénách velmi oblíbená tragická komedieDer Besuch der alten Dame(1956) Friedricha Dürrenmatta očima Zdeňka Zelenky jako součást fenoménu Bohdalová. Sama Bohdalová hrála vNávštěvě staré dámyjen jednou v ABC v roce 1959, kdy hrála dceru Nataši Gollové. Po 40 letech se tedy dočkala hlavní role a je jen spekulací, zda se ve vzpomínkách vracela k Adamové (a porovnávala se s ní), která tehdy hrála v Horníčkově režii. Na každý pád na konci 90. let v televizi ještě vznikaly solidní adaptace důležitých textů, o čemž se nám dnes může jen zdát. Často se v této souvislosti hovoří také o znovuobjevení Švehlíka, zatímco Stašová si ještě musela několik let počkat. Od 50. let se témaNávštěvy staré dámystále vrací do dramaturgie divadel po celé republice (do dnešního dne vzniklo necelých 30 nastudování), ale tato inscenace zůstává jediným českým příspěvkem na poli televize/filmu.

„Kdepak, pánové, první láska se nezapomíná. Tu s sebou člověk nosí celý život.“Jenže vzpomínky 2 lidí se mohou poněkud lišit, když si jeden z nich chce pamatovat jen to, co se mu hodí…Možná nenápadný, ale o to co do vyznění silnější film. Splnění podmínky, která by mohla udělat ze zchudlého a zašlého místa znovu prosperující město, je fatální, a brzy se začnou odkrývat charaktery jednotlivých postav. Jakože reakce městečka je vskutku jednotná a krásně připomíná supy kroužící nad raněným zvířetem, kterému už nezbývá příliš mnoho sil. A to vše objímající pokrytectví („Přesto si dovoluji jednoznačně prohlásit, že v tomto případě vůbec nejde o peníze.“) vyvolává hořký úsměv stejně jako potřebu zvracet. Ale hlavní pozornost na sebe strhává Bohdalka, pomstychtivost její postavy skloubená s tvrdostí, dávnou bolestí a výsměchem lidskosti („Já počkám.“) je více než autentická. Dávám solidní 4*.„Věnuju 1 miliardu a koupím si za ni spravedlnost.“ - „Promiňte, ale…spravedlnost se přece nedá koupit!“ - „Všechno se dá koupit.“

Pro Čecha s mozkem a pamětí (například padesátá léta) nebo alespoň člověka s elementárními znalostmi psychologie, konkrétně psychologie davu (popsal například Le Bon nebo Plechanov) je téma relativně nezajímavé ve smyslu neobjevné. Zvláště když v příběhu chybí někdo další, mimo hlavní představitelku, který by si tuhle věc uvědomoval a nějak s ní pracoval.  Rovněž televizní zpracování je podivně vágní až nudné. Herci se ale snažili. Měco málo přes polovinu.