Kanadská noc (2008)

Většina komentářů se vztahuje k hereckému výkonu Dagmar Havlové a je to pochopitelný, byla to její první velká televizní role po více než deseti letech, kdy hrála výhradně (a přitom ne moc přesvědčivě) první dámu. Coby herečku jsem ji ale nikdy nezpochybňoval (možná až v posledních letech, když má vykouzlit grimasu přes ty hektolitry botulotoxinu), a v Kanadské noci podle mě obstála na jedničku, navíc bych řekl, že to byla náročná role se spoustou poloh- včetně vyhrocené podoby zoufalství ze ztráty dítěte. Naopak se mi tady moc nelíbil Viktor Preiss, má sklony k afektu a tohle byl ten případ. Kvůli scéně, kdy klukovi vyhrožoval zabitím, jsem uvažoval i o horším hodnocení, ale na to, abych tomu dal jen dvě pecky, jsem v tom byl moc citově zaangažovanej. Místama zbytečně přepálenej, ale celkově vydařenej televizní film.

Veškrnová a Preiss jsou dobří, ostatně jako vždy. Ale ten scénář! Doják nejnižší úrovně. Neštěstí ohlašuje... kdo myslíte? No jistěěěě, krkavec, kdo jiný? A když přijde katarze, je samozřejmě bouřka. Záchrana přijde v poslední minutě. No kurva, to je originální jak sovětský cirkus. Páááne šiditelííí, páááne šiditelííí...

Já jsem neshledal moc důvodů nedat za pět. Celý námět je velmi originální. Když se stane tragédie takhle daleko, je to o to horší, že se těžko shánějí informace. Manželé měli štěstí alespoň v tom, že mohli podržet jeden druhého, kanadský mladík ale zůstal sám. Tvůrci si tak trochu hrají se symbolikou a trochou té indiánské mysterióznost. Manželé se jmenuji Vránovi, matka několikrát černého ptáka pozoruje před odjezdem a i poté a nakonec i indiánská jména - Jelen a Velký černý pták. Právě cestou z indiánské zkoušky se stane tragédie. A je to právě matka, což mě docela překvapilo, která se rozhodne si Kanaďana vzít do opatrování. Celým snímkem se táhne skutečně tíživá atmosféra, navíc mistrně zahraná skvělými herci, které asi nejvíc porozumí každý rodič. Dagmar Havlová ukázala, že neztratila nic z hereckého umu, na druhé straně za socialismu dostávala role především v komediích a pohádkách. Film postupuje krůček po krůčku vpřed, kdy mezitím sledujeme složité vypořádání se s nastalou situací a každý se to snaží pojmout po svém. Tomu všemu kraluje i skvělá hudba. Za mě se jedná o film mimořádně těžce snesitelný, ale hlavně pro vybrané téma a způsob adaptace.

Ve chvíli kdy zemřel syn, tak jsem začal dumat nad tím co bych já "jako rodič" dělal v této situaci. Pak mě to ale na chvíli přemohlo když se objevil Jan, ale po chvíli jsem nad tím přemýšlel ještě víc. Herecký casting mi velice vyhovoval a asi nejvíc mě natchnula Dagmar Havlová a Filip Cíl. Havlová tam měla jednu scénu, takovou smutnou. A zvládla to zahrát velice přesvědčivě, až jsem tomu i já začal věřit. A Filip Cíl, ten mě uhranul svou lámanou angličtinou a svou skvělou mimikou. Byl skvělý. Je dosti zvláštní že jsem si udělal i vztah k mrtvému synovi Michalovi. Který tam je asi 10 minut a pak už ho tam neuvidíme. I když asi to chápu. Bude to totiž tím že to Jakub Grafnetr zahrál velice dobře. A je škoda že herectví utnul. Jinak musím určitě pochválit hudbu, která je velice smutná a hodí se do tohoto filmu, střihy byly také skvěle provedeny (na ten rok), kamera: Nad tou jsem slintal, ve chvíli kdy Luděk chce záměrně zabít Jana. Tak tam byla ta kamera FENOMENÁLNÍ. Jinak... Tereza Ramba mi tam taky nevadila a málem jsem jí nepoznal, nakonec jo - díky jejímu známýmu hlasu. Byl to velice smutný, zajímavý, dost nápaditý a výjimečný film s posláním. Vážně žádné klišé. Byl to na ten rok velice povedený snímek, který zajisté české kinematografii ostudu nedělá.

Celý film je postavený len na rodičovskom smútku, máme sledovať teda herecké výkony Preissa a Havlovej, či to zvládnu zahra, čo je pre nich na jednej strane hračkou (hoci sem tam prichádza neznesiteľná hystéria), ale na strane druhej to dejovo nesmeruje nikam. Ostatní herci sú inak prehliadnuteľní, nemajú priestor, taká Voříšková sa len tak mihne.