Můj otec, kníže (2022)

Zvláštní dokument, nemá to ta jeho dcera lehké, příliš se jí neotevřel, v roce 2010 jsem  byla jeho osobou tak nadšená, že jsem tu jeho stranu volila, přišla velká deziluze, jak chrápal v poslanecké lavici bylo odporné, média mlčela. Pro jeho vztah k naší zemi je vše odpuštěno. Odpočívej v pokoji. Zase se jen potvrzuje, že chlapi jsou z jiné planety.

6/10. Intimní rozhovory mezi Karlem a jeho dcerou nejsou rozhodně soustem pro každého. Člověk se dozví spoustu zajímavých informací z historie tohoto rodu, ale i to, že Karla jeho práce opravdu bavila a jeho největší období, i podle něho, je období po sametové revoluci ve funkci ministra zahraničí. Škoda že film nedostal větší péči ve střižně, chvílemi mi přišel trochu sterilní a některá témata nebyla pro diváka úplně zajímavá.

Zdálo by se, že jde o portrét porevolučního politika, boháče a aristokrata. Jenže Víc to vypadá, jako by si Lila Schwarzenberg hodlala prostřednictvím filmu řešit nevyřešené věci s otcem. Podle ní totiž milující tatínek rozhodně nikdy nebyl. A tak to vypadá, že distingovaně a s odstupem se choval už od plenek. I v dokumentu vidíme, kterak nedokáže mluvit lidsky. Jako by všechny věty byly dopředu naučené, předem vyladěné do nejmenšího detailu. A přitom nad tím, co řekne nemusí dlouze přemýšlet. Má to prostě v sobě. Připadá mi ve své řeči jako dokonalý robot. Více ho zajímala kariéra. A i ve stáří, když se nyní ohlíží zpět, ani na jedinou sekundu nevypadne z role. Je to vlastně děsivé. Přitom místy působí, že vůbec nevnímá, co mu kdo říká, ale pak jakoby náhle prozřel. A tak jediné, co z dokumentu jednoznačně vyplývá je to, že všichni Schwarzenberga důvěrně známe. Protože on je pořád stejný, ať je kdekoli a s kýmkoli...

Nejlepší dokument, který jsem v poslední době viděla. Jde nejen o vysoce niterné rozhovory mezi dcerou a otcem, ale i o otevřené výpovědi obou, které zasahují do jejich hlubokého soukromí. Bez patosu, příkras, pozlátka. To je přesně to, co mi ve většině dokumentů, (které klouzají jen po povrchu a o protagosnistech se nedozvíme, kromě všeobecných klišé téměř nic) velmi chybí. Koncept mluvících hlav zde funguje dokonale, nenudí a mají opravdu co sdělit.

Dokument o knížeti je ještě více  poklidný a pomaluutíkající než ostatní. Informace o něm byly pro mě překvapivé, řekněme jeho o uzavřenosti, aristokratické povaze. A dozvíte se mnoho informací o dceři, tvůrkyni celého dokumentu. Ale nudné vyprávění to rozhodně není, v momentě kdyby vás to mohlo napadnout, tak se dozvídáte o nevlastním dítěti/bratru, a začne to být znovu zajímavé jako na začátku když k tomu usedáte s myšlenkou: "chci se o něm dozvědět něco víc. "