Můj milý deníčku (2007)

Hrozně, ale přímo neskutečně milý film, čemuž může film děkovat především muzice. Ta totiž ve filmu přesně určovala jakým směrem se bude ubírat. Na to, že jsem od filmu nečekal vůbec nic, mě to vcelku potěšilo. Můj milý deníčku je tak příběhem jedné malé holčičky na pokraji dnešní reality, která se s ní skutečně nemaže. Nijak extrémně depresivní ani brutální ten příběh není, ale sílu má. O to víc to potěší, když od toho filmu nečekáte vůbec nic a zdejší hodnocení je tu spíše průměrné. Ten film totiž přirozeně vypráví příběhy lidí, kteří to v životě jednoduché nemají a kteří potřebují pocítit alespoň sem tam nějakou tu lásku bližního svého. Já tomu dávám sice 3 hvězdy, což by naznačovalo průměrnejm šedesáti procentům, ale ten film tou láskou, troškem štěstí, ale i bezmocí má daleko navíc. Však se na něj podívejte a pochopíte sami.

Život bez priateľov nie je život, to dávam Herkulovi za pravdu. Vždy som obdivovala outsiderov a samozrejme nedopriala by som to nikomu, pretože jedným z nich som bola na základnej škole aj ja, a za tú česť ďakujem veľmi "príjemným dievčatám" z mojej triedy- jasné že chlapci tiež neboli "mimo hry", lebo oni zo mňa vykresali človeka s pevným charakterom, ktorý je veľmi empatický ku všetkému, čo sa deje naokolo a vždy podrží priateľa v núdzi. Tento film mi dokázal spríjemniť chvíľky osamotenia, pretože aj keď oni boli spolok outsiderov a ja som bola takmer vždy sama, tak som sa nedokázala neusmievať nad zvláštnym humorom, nad prechytralosťou a nad výrečnosťou bez slov a nad tou empatiou, ktorú dávali ako samozrejmosť.

Absolutně mimo mně. Nacistka co učila tělocvik v úplně ,,šouplé" škole, to je asi jediné co si budu z tohoto filmu pamatovat.

Otrasné, mozaikovito roztrieštené, nerealistické, hyperbolické, afektované a tým pádom nepozerateľné, čiže zbytočné.

Až odporně debilní film, problém je, že já se té debilitě musela už i smát :D