Moudrost traumatu (2021)

16.03.25: Každá vteřina tohoto filmu mluví přímo do mého nitra. Naprosto dokonalý dokument, skvěle poskládané, jasně vysvětlené, spousta příběhů a příkladů (a ano, je to velmi subjektivní hodnocení). Pokud jste nic od dr. Matého nečetli, stačí, když se podívate na tento dokument a budete mít dost dobrý přehled o tom, co tento muž dělá. Dnes jsem to viděla počtvrté. ♡

Za mě rozporuplné: na jedné straně mi něco dává hluboký smysl, na druhou stranu mám pocit, že se to zde prokládá levičáckou politikou: černošský vězeň povídá o tom, že je traumatizovaný mezigenerační vzpomínkou na bičování, autorovo vyprávění o holokaustu (přitom se narodil roku 1944), detailní záběr na knihu od Yuval Noah Harariho z WEF, zbytečný segment s Russelem Brandem, 2 ženský z neziskovek, které údajně "řeší bezdomovectví" - druhá dokonce prohlásí, že bydlení by mělo být lidským právem (osobně neziskovkám nevěřím: mohou čerpat obrovský státní prachy, pomoct naoko pár houmlesákům a žít si jinak pohodlný život), sám Maté dokonce řekne, že základním problémem je kapitalismus - i když se hned opraví - že tedy materialismus, což je ale něco dost jiného. Na jednu stranu film varuje před povrchovým řešením symptomů traumatu, ale na druhou stranu podle mě kolem skutečné příčiny dnešního traumatu krouží. Zdá se mi to trochu popcornové, fastfoodové - snaží se o happy end bez nějaké skutečné práce.

Nevím, jestli je tento film možné formálně považovat za dokument, vnímala jsem ho spíše jako agitační video. K nastínění určitého problému dobré, ale na dokument tomu chyběl odstup a alespoň pokus o jakousi objektivitu. Líbil se mi Dr. Maté a jeho myšlenky, určitě si od něj něco přečtu. Jen byla velká škoda, že témat bylo tolik (závislosti, rakovina, sportovci, bezdomovci, vězni...), že jsme jen klouzali po povrchu a neměli šanci se na některé podívat více do hloubky.  Co mi vadí u všech filmů, je snaha z diváka tahat emoce srdcervoucí hudbou, což se zde dělo od začátku do konce. Naopak body nahoru dávám za hezkou vizuální stránku. Suma sumárum - průměr. Kdybych si mohla vybrat, dala bych téma ke zpracování W. Herzogovi, který má nevtíravý ale velice citlivý přístup.

Niečo na tom bude, ale aj tak nesúhlasím s tým, že tu boli traumy prezentované ako keby to bolo nejaké životné požehnanie. Každopádne, pán doktor si v živote vytrpel toho dosť, takže vyčítať mu nedostatok empatie sa rozhodne nedá. Určite je vhodné, keď sa o svojich traumách dokážeme porozprávať a nedusiť to v sebe, ale to predsa nie je žiadna novinka. Takže tento dokument mi neprišiel až tak výnimočný, ale páčil sa mi ten optimizmus a pozitivizmus. 3*

No začátek docela zajímavý nebo respektive 1/3 filmu ale jen do té doby, kdy se řešilo víc trauma v dětství.  Ale poté, v co se to zvrhlo bylo až do očí bijící. Je sice hezké, že to je z pohledu "profesionála" ale absolutně nic nepodloženého a jen na základě "zkušeností" a "domněnek"? :) A zase všechno v životě lidí házet na trauma? Jako sorry ale ne. Nedej bože, navádět lidi aby se dostali do jiného stavu pomocí "drog" aby to mohli procítit? 
A všichni vězni jsou vezni, špatní lidi jen díky traumatu?  Nééé díky.