Moudrost štěstí (2024)

V zásadě Dalajlámův projev k širokým masám, respektive k průměrnému jednotlivci. Obsahuje víceméně všechny body, které v rozhovorech s ním již zazněly. Myšlenky se zdají hrozně naivní a jednoduché, ale opak je pravdou. Tohle se neoposlouchá. Film je doplněný o celkem příjemné záběry přírody, momentů Dalajlámova života a zásadní meditace vedená samotným dalajlámou jako bonus.

Dokument, který mou hlubší pozornost skutečně nezískal. Respektuji vlídná i milá slova od duchovní autority, ale viděl jsem v tom jen obecný pohled a běžná moudra. Pokud by je říkal někdo jiný, hrozilo by, že bych jej obvinil z opakování klišé. Ve filmu mě tak zaujaly jen 3 věcí: popisovaný vztah s Mao Ce-tungem; přáním, aby další dalajláma byla žena a to, že souhlasí s tím, aby Tibet zůstal součástí "Čínské unie"

Čína okupuje Tibet už řadu desetiletí a nikdy jej nepustí. V Tibetu totiž pramení řeky, které zavlažují jihovýchodní Asii. Jejich vodu by Čína v případě nouze mohla použít pro své účely. Státy, jež by se takto ocitly na suchu, dlouhodobě usilují o smlouvu s Čínou, že průtok řek neomezí, ale Čína na nic takového nikdy nepřistoupila: „Naše hory, naše prameny, naše voda. Můžete být rádi, že vám tam díky naší velkorysosti furt něco teče.“ Dalajláma žijící v exilu je sice známou, ale politicky bezvýznamnou postavou. Jak moc je na tom Tibet špatně, jsem si uvědomil díky následující příhodě. Někdy v roce 2003 jsem byl na vernisáži jedné výstavy obrazů. Doprovodný program byl ve velkém stylu: bodypainting tří nahých děvčat, zhotovení sochy z ledu známým sochařem, proslov Květy Fialové a samozřejmě občerstvení. Fialová, tehdy ještě nepostižená Alzheimerovou chorobou, ale už načichlá duchovnem, mluvila o Tibetu a ukazovala tibetskou vlaječku, kterou jí věnoval dalajláma, jenž se s ní setkal, když byl v ČR na pozvání V. Havla. Napadlo mě: Kdyby do ČR přijel papež, sešel by se s herečkou, která už byla za zenitem své slávy, a dal by jí vatikánskou vlaječku? Myslím, že asi sotva. – O tibetském buddhismu jsem se z filmu prakticky nic nedozvěděl. Dalajláma zde prezentuje vágní a poměrně povrchní formu duchovna určenou divákům z okruhu západní kultury. S jeho odporem ke konzumnímu způsobu života se ztotožňuji, ale zaplatit faktury za proud a plyn mi dechová cvičení nepomohou. Uvědomte si, Vaše Svatosti, že jste totálně v piči a svět ostatně také.

Vidět dalajlámu kterak mudruje do kamery je sám o sobě zážitek. Ale on na začátku říká, že nelze čekat nějaký univerzální návod na šťastný život. A není divu. Takový totiž neexistuje. Já si myslím, že stejně i kdyby sypal ze sebe stovky mouder jedno za druhým, každý si z jeho úst vezme jen to, co mu vyhovuje a upotřebí do svého života. A tisíce lidí stejně budou žít dál po svém, takže by to nejspíš byla zbytečná energie. A tak vznikl film, v němž nám vlastně ukazuje, jaký člověk doopravdy je. Jak moc se zaobírá konzumem, penězi, válkami. Není to nic objevného, ale přesto se sluší to připomínat. Jde totiž o začarovaný kruh. Na jedné straně jsme nešťastní, na druhé si své neštěstí tvoříme sami jako společnost. Vizuálně je dokument opravdu oku lahodící. Když se k tomu přičtou ještě archivní záběry, tak kombinace obraz/zvuk vychází minimálně hodně uklidňujícím dojmem.

Už len sledovať, ako 88 ročný človek hovorí plynulo, bez zadrhávania, so súcitom, je úžasné a ukazuje, že vek je len číslo (kiež by takto súvisle a rozumne vedeli hovoriť oveľa mladšie ročníky). Jeho život bol ťažký a z toho čo hovorí sa ukazuje, že stále na sebe pracoval. Zaujímavé zábery obohacujú film, ale aj keby tam boli len obrazy prírody, tak by som bol spokojný, nakoľko slová tohto veľkého spirituálneho človeka, s ktorým sa dobre priatelil Eduard Tomáš, stoja za počúvanie. Film nie je samozrejme určený pre ľudí bez aspoň priemernej duchovnej hĺbky, ale ako sa hovorí v budhistických textoch: „Už len počuť osvieteného je základom osvietenia.“ Vypočutá múdrosť sa nestratí a objaví sa keď príde ten správny čas. Ďakujem za tento film.