Morke (2005)

Dvě stále platné věci znovu opakuji - Dánové psychodramata prostě umí jako nikdo na světě, a nejlepší zážitek z filmu máte tehdy, když si o něm dopředu nic nečtete, a skočíte do něj rovnýma nohama a s čistou myslí. V Mørke se mi nejvíc líbila ta nejednoznačnost, či chcete-li ambivalence postav a situací v jednotlivých scénách, která uvádí diváka do nejistoty a napětí, a ten pak neví, na čem je, ideálně ani jaký sleduje žánr. Dokonce i hlavní postava v tradičně dobrém pojetí Kaase byla z toho vývoje natolik znejistělá, že začala pochybovat sama o sobě, což mě právě bavilo. Samotný závěr už může být na někoho poněkud silné kafe (!), ale jinak to na trošku slabší 4* celkově vydá.

Morkese tváří jako tradiční ponurá, depresivní severská kriminálka, aby se vedle pátrání (často uvízlém na mrtvém bodě) a zvyšujícího se podezření důraz stále více posouval na rodinné vztahy a mysteriózní atmosféra vygradovala v strhující thriller, až v neotřelý souboj proti ústřednímu zlu na hraně horroru. Zlu, které se nenápadně může ukrývat v člověku, aniž by dotyčný vykonal přímý zločin zabití. Stačí, že nese uvnitř v sobě cosi znepokojivě ďábelského, co dokáže zvolenou oběť dovádět až k sebevražedným činům a tím ji odklidit ze světa bez jasných důkazů o vině. Až na náladově pozitivnější svatební scény (ale díky za ně!, za tu změnu atmosféry s možností sledovat zásadní postavy i v jiných, než jen vypjatých situacích) mě čekaly dvě hodiny téměř nekonečné ponuré deprese, kdy zvláště poslední třetina přináší hodně tísnivé psycho. Přesto se mi tuhle trpkou jízdu povedlo zdolat bez toho, abych byl naštván na tvůrce, potažmo na svůj výběr filmu (jak se mi u podobně depresivních záležitostí bez většího přesahu již párkrát přihodilo) – a po skončení navzdory všem nepříjemným pocitům odcházím s až spokojeně oduševnělým pocitem. Možná i proto, že jsem tu nad odhalením skutečnosti a finálním vyvrcholením vyjeveně zíral s napětím, ale určitě i díky tomu, že příběh přes vší depresi nezůstal bezvýchodiskovým. Jsem z filmu mile překvapen a coby vydařenou mysteriózní žánrovku v netuctově realisticky syrovém zpracování ho zpětně dokážu ocenit, stejně jako pečlivé herecké výkony Nikolaje Lie Kaasa a Nicolase Broa.[75%]

Lie KaasaNicolas Broměli být zárukou kvalitní severské podívané. Jejich výkony byly mrazivé vhodné slibovaného thrilleru. Ale děj postupně upadal. Začátek byl slibný, podivná sebevražda v den svatby, zjištění že vše nemusí být, jak je uzavřeno. Ale v druhé polovině mi přišlo až směšně, že Policii nepřijde divné, že vedle někoho umírají postižení lidé a zaměří se na někoho, kdo to přijde vyšetřit. Ten jim nepředloží důkazy, co má. Zcela nelogické což ubírá na mém hodnocení.

Psychologicky dobře rozpracované postavy a tradičně spolehlivýNikolaj Lie Kaas, ale na scénáři je vidět stáří v žánrových principech. V matení diváka je film úspěšný, ale v důvtipnosti nás nechává o tolik kroků před hlavním hrdinou, až ho dělá lehce natvrdlým. Jak mu to mohlo ve vrcholní scéně nedocházet?? A uzavření příběhu mohlo být taky vynalézavější a více důvěryhodné.

Zajímavý námět, k uzoufání ponurá (což je u severského filmu vcelku v pořádku), ale taky nudně natahovaná atmosféra. Zápletka od samého začátku průhledná a předvídatelná. Chování hlavní postavy ovšem naprosto idiotské a jakoukoli logiku postrádající. Za jeho "milý" výraz v obličeji bych ho podmázla, jako prvního. Jedinej sympaťák s poměrně konzistentním chováním je tlustej zrzavej psychopat. Naprosto nechápu tak velký počet vysokých hodnocení. Mám pocit, že jsem se dívala na jiný film, nebo pluji, jak je mým zvykem, proti proudu.