Morirai a mezzanotte (1986)

Simonettiho hudba tu vytváří půl zážitku, ta je prostě výborná, stejně jako čitelný a krvavý rukopis (prý nesnášel násilí na ženách ve filmu, pche) mladého Bavy. Mordů je hodně, jsou pestré, místy až úchylně, a hlavně žluté (maskovaný vrah, chladné zbraně, rukavice..), detektivní pátrání zdá se nikam moc nevede a vrah je nezastavitelný. Odpouštět se tu ale musí víc než dost, vraha se divák dovtípí velmi rychle, oběti  nejednají jen jako smyslů zbavené, ale jako naprosté krávy, možná i nebeské, respektive těmi se stanou určitě. Ale schovávám-li se v kuchyni plné nožů, židlí a dalších zbraní, tak si určitě při konfrontaci s vrahem vezmu do ruky mixér na šňůře a jsem.. inu nebeská kráva. Přiběhneme do domu, kde se stala vražda a místo útěku zabedníme všechna okna a dveře a pak se ve tmě bojíme. Formálně výborně, obsahově na zvedání obočí. V Itálii nic neobvyklého.  Iracionální čtyřka.

Jednoduchý vyvražďovací slasher s nezaujímavými postavami a totálne nelogickým vypointovaním. Bava ako vyšitý. Napätie typicky fádne. Ani len nahotiniek sa divák nedočká. Najhoršie na tom sú nelogizmy, kde predstieraný vrah je vyšší ako po odhalení, alebo že sa nachádza na dvoch miestach súčasne. Proste fušersky nedomyslené.

Talianske gialoo pretkane kriminalkou - avznikol velmi slusny fryler. Spechvova scena maximalne pripomenula Hitchcockovo Psycho 1960, potom nastupia zalezitosti ako zeny v ohrozeni, ktore ktosi vrazdi, strasidelna atmosfera funguje, ale len tak na pol plynu. Herci su dost neznami, ale odohrali to dobre, dialogy nadpriemerne . 65 %

Žluťoučké krimi plné krásných mrtvol! Vrah se nespokojí s jedinou obětí, kvůli které padá vina na někoho jiného. Sprchová scéna je samozřejmě poctou té z Psycha, tahle je pěkně krvavá. Sekáček na led, pistole, břitva, velký nůž, pohrabáč a černé kalhotky. V tomhle filmu se zkrátka vraždí ledasčím. Nahoty je sice poskrovnu, ale zůstává celkový hezký vizuál s vytříbenou estetikou, jak to jen Italové umí, pohledné dívky, spousty krve (i když třeba práce s mixerem je mimo kameru) a skvělá Simonettiho hudba. Ta dokáže navodit patřičné napětí, když dívky prchají před vrahem... Občas padne i nějaký vtípek. ,,Ty vypadáš, jako by ses vyspala s celým fotbalovým mužstvem!",,Kéžby....měla jsem noční můry..."

Tak konečne ma L.Bava presvedčil, že do vienka dostal režisérsky talent po svojom výnimočnom otcovi. Lebo už niečo od neho mám pozreté, ale to mi moc nevoňalo, ale už srať na to.Teraz som dopozeral toto a bavilo ma to, ešte viac takýchto parádičiek chrum,chrum. Je tu detektívny príbeh, mysteriózno okolo vraha, ale Lamberto sa nebál isť aj ďalej za hranice gialla, kde už začína slasher, a tak vraždy boli krvavé a niektoré aj efektné, ale hlavne bodycount bol dosť veľký na to aby som bol nadmieru spokojný. A film aj z atmosférou narábal veľmi obozretne. To boli plusy, ale má aj nedostatky a hlavnú vidím, že niektoré scény boli úsmevné a nedomyslenosť niektorých scén mi tiež nebola dvakrát po chuti. A kto je vrahom v týchto vodách sa už nejaký mesiac plavím a tak mi bol jasný od jednej scény. Práve v predvídateľnosti pointy Lamberto stratil 1*, ale aj tak hodnotím celok, a ten bol mimoriadne slušný.