Lidská skládačka (1992)

Můžu být vlastně rád, že mě neživí psaní o filmech, resp. že se se svými texty nemusím nikomu zpovídat, před kritickou kulturní veřejnosti (tedy za předpokladu, že dnes ještě něco takového existuje, nabízí se otázka, zda dnes nechtějí čtenáři po filmové publicistice pouze tipy na filmy, u kterých mohou vypnout mozek?) bych rozhodně neobhájil, proč dávámLidské skládačceLamberta Bavypalec hore. Proč bych to obhájil jen stěží? Uvědomuji, že fináleLidské skládačkyv kontextu předešlé hodiny a půl nedává takřka vůbec smysl, dokonce si dovolím tvrdit, že hůř (debilněji) už Bava svůj film uzavřít nemohl, což je prostě kapitální selhání, nicméně já jsem ochoten to filmu (resp. jeho tvůrcům) odpustit (což bych si jako filmový kritik zkrátka dovolit nemohl). Ptáte se proč? Předně cením tu vyprávěcí strategii, že divák od začátku zná identitu (resp. tvář) vraha. Mohlo by se zdát, že v tomto případě odpadá napětí, ale opak je pravdou, co se týče samotných vražd, tak Bava je skvělý inscenátor (osobně u mě vede vražda ve škole pro slepé děti), každý ze zločinů tento film povyšuje nad průměr (kde ho bohužel sráží to ostatní). A přestože Joanna Pacuła není bůhvíjaká herečka, tak se na ni dobře dívá, když už jsou její herečtí kolegové jaloví, tak ona podobný typ film rozhodně utáhne. Ve světě se děje spousta šílených věci, tak proč čas od času nebýt hodný na film, který určitě nepatří k těm nejlepším ani ve vlastním žánru, ale který benevolentnímu divákovi může přinést i nějakou tu radost (a s radostí byl určitě i natočen). 70 %

Post-giallo odehrávající se v italské Bologni, které bohužel nenabízí výrazněji napínavou a tajemnou (vrah je znám od začátku), ani stylovou nebo krvavou podívanou. Při vraždě v bazéně vrah jen směšně máchá nožem před kamerou a ve vodě se absurdně neobjeví ani kapka krve, ale vražda ženy v záchodové kabince nebo učitelky před třídou přihlížejících dětí nejsou marné. A pochvalu zaslouží i pěkné interiéry a kamera. Joanna Pacula sice přehrává, ale zároveň snímek velmi zdobí, Arana coby detektiv je sympaťák a Garko zase magor od pohledu.

Pre mna tak  na urovni Lenziho  filmu Incubo sulla citta Contaminata 1980. Tam bolo plno logickych dier,m ktore som vo filme vymenoval, a tuna to tiez nie je ovela lepsie. Vraha poznam hned od prvych par scen, a to je zle - aspon keby reziser Lamberto Bava /Blastfighter 1984, Démoni 1985/ sa s filmom moc nepotrapil, bolo casto vidno ako mu je vysledok u prdele. Karel dobre pise, ze dzallo bolo v 80. rokoch uz prakticky mrtvy zaner, len Bava a D´argento cosi udrziavali, no u Bavy sa slava urcite nekona, ne, ne  5 %

Další nepodařené giallo Lamberta Bavy, které je tentokrát unikátní scénáristickým bizárem. K jeho přiblížení by bylo třeba vyspoilovat celý film, ale možná stačí říct, že celá série vražd vznikne tím, ževůbec nikdov tomhle filmu nedělá svojí práci dobře. Od patologa (který změřením pulzu určí smrt oběti před 2 hodinami) po vyšetřovatele, po psychology v ústavu až po manželku. Závěrečným pominutím scénáristy a režiséra v jedné osobě je nakonec detektiv, který své milence sedící v autě oznámí, že hned přijde, aby kolegovi poté oznámil, že si bere den volna a vydal se pěšky úplně pryč do prázdného města, zřejmě za tím Němcem, který schovává lidem věci. Mohl bych samozřejmě psát, že Bava vůbec nedokáže vytvořit napětí (maximálně se rozčílit na ženskou, která v ohrožení života nechává všude za sebou otevřené dveře do domu), vraždy jsou obyč, od začátku je vidět tvář vraha, takže je to nuda, cokoliv nevraždícího se strašně táhne, že máte pocit, že se díváte na Hobbita v extended verzi. Ale fakt největší tragédie filmu je, že vůbec nedává smysl a když se po skončení zamyslíte nad motivací vraha a proč vlastně co komu uřízl, tak už to nemá smysl vůbec. Kvůli tomuhle je toto giallo asi třeba vidět. :D

Na 90. léta ucházející pokus o giallo, nenudil jsem se, chybí ovšem silnější pointa a lepší závěr. Nešlape to úplně tak, jak bych si představoval, Myslím, že je i chyba, že nám identitu vraždícího maniaka Bava ukáže moc brzy a vůbec nás nenechá tápat. Jednoho překvapení se sice dočkáme, ale není zas tak dobré a nedává velký smysl. Docela originálně vyzní použití klasické hudby při vraždách, kterou si poslouchá vrah ve walkmenu (viva 90. léta)! Líbilo se mi obsazení, Pacula je moc pěkná a Arana sympaťák. Znalce italského filmu jistě potěší legendy jako Garko, Corazzari a Blanc v menších rolích. O trochu horší než Bavova klasika z 80. let Morirai a mezzanotte, ale o mnoho lepší než příšerný Foto di Gioia od stejného autora. Pokud bych měl porovnávat s konkurencí, tak v 90. letech stále vede Argento, i když i u něj kvalita výrazně poklesla. Martino natočil Mozart è un assassino se slušným příběhem, ale ledabylým zpracováním.