Monstrum z galaxie Arkana (1981)

"To je kolektivní halucinace! Vždyť to je přelud! To monstrum vůbec neexistuje! Všichni jsme ve stavu afektu!"Snaživý spisovateľ amatér smolí nie príliš nápaditú knihu o mimozemskej návšteve, do procesu tvorby sa vžíva natoľko, až mu to komplikuje partnerský aj pracovný život. Skutočné komplikácie prídu až keď vymyslení hrdinovia jeho budúceho spisu priletia z preďalekej galaxie osobne, konkrétne dve detské verzie vesmírnych ľudí v zlatých skafandroch a ich sexy robotická opatrovateľka s magickým teletubbies bruchom."Konečně k nám přišli, uvítáme je láskyplně!"Nájde sa tu aj zopár vtipných nápadov ako nález robotického prstu, sused fotograf túžiaci po prevratnom snímku, návšteva psychiatra či sureálny moment s prsatým otcom, z väčšiny mám ale dojem určitej nedotiahnutosti do konca. V dobe vzniku táto príliš pohromade nedržiaca záležitosť mohla upútať hlavne dvomi prvkami. Za prvé nahotou, okrem chvíľkového odhalenia pohľadnej Lucie Žulovej (zásadne bez podprsenky) je tu hromadné nudistické vítanie v jaskyni. Druhá zložka je absurdne komické násilie od Švankmajerovej obludy na svadobnej oslave, ktoré by sa asi nestratilo v niektorom z ranných spektáklov Petra Jacksona. Dnes už je to celé ale len bizarná ukážka, čo všetko bolo možné za štátne peniaze v solídnom hereckom obsadení a dokonca v medzinárodnej koprodukcii natočiť. Za dva a pol vyluxovaného rohlíku."Vy kouříte?" "Jen když je mi mimořádně dobře nebo mimořádně těžko."

Ambiciózní skyfátko východního bloku dokazující ve své komické podstatě, jak to tehdy soudruzi těžce neuměli. Naštěstí mdlý počin zachraňuje bohatě prostřený jídelní stůl pro lidožravého ufouna na konci. 40% --pod čarou:  kostým monstra má nápadně okopírované prvky z tehdy dva roky starého kolegy z Nostroma, který měl premiéru ve stejný rok.

Prvních 48 minut děsivě nanicovatý, nudný, pitomě provedený film s brutálně podprůměrnými dialogy. Tím nechci říci, že zbývajících asi 35 minut je dobrých; i v nich film působí hloupě a odbytě, navíc možnost jakýkoli průser napravit vrácením času celý příběh ještě shazuje a třeba legendární B-gore scéna překračuje klasickou macourkovštinu jen masivními stříkanci zelené tělní tekutiny monstra a jeho švankmajerovostí (snad ještě autenticistním děsem Ivany Andrlové). Ale přece celá druhá fáze, počínajíc scénou hromadného vítání nepřítomných mimozemšťanů, pokračujíc sbližováním Roberta a Andry (zejména primitivně provedenou, nicméně působivou sekvencí dotýkání), následným zrádným pokusem o anihilaci a reakcí s vraždícím monstrem a končíc závěrečným vyústěním, představuje bohatou úrodu vzešlou ze zdánlivého úhoru fáze první, jež ostatně obsahuje zdaleka nejsilnější divácký šok v podobě prsatého otce a jíž nechybí silná jednoduchá koncepce (opakované cesty na ostrov, kde jsou skryty zhmotnělé vy-myšlené osoby dožadující se vstupu do světa svého původce), podporovaná působivými exterierními obrazy. Nakonec lze tedy i to vracení času interpretovat jako integrální složku příběhu zhmotnělých smyšlenců, s jejichž přirozenými nároky je jejich původce konfrontován. Vrstevnatost díla může z tohoto východiska objevovat každý divák už sám pro sebe a Monstrum z galaxie Arkana se nám prokazuje jako film paradoxně cennější a účinnější než macourkovské realizace řemeslně i vypravěčsky kvalitnější. Tudíž nejen divák infantilní, ani naopak jen divák se zálibou v metadimenzích díla, nebo dokonce jen divák sběratel béčkových kuriozit může a má být tímto filmem osloven a oobrazen. Pokud jde o některé aspekty, jimž se zde nevěnuji, ze všech přečtených komentářů doporučuji Willyho Kufalta (3* 2021-03-19).

Na námět Miloše Macourka natočil známý jugoslávský režisér Dušan Vukotič rozporuplnou sci-fi komedii. Bohužel právě žánrová nevyhraněnost, oscilace mezi komedií a hororem, nadbytečný naturalismus, ochuzuje vyznění filmu. Triková část filmu byla natočena u nás, v barrandovských ateliérech, exteriéry v okolí Dubrovníku. Vedle jugoslávských herců se objevují i naši, čeští představitelé.

Asi mali Vukotič a Macourek každý odlišnú predstavu, ako by mal výsledok vyzerať. No a ten je veľmi rozpačitý, ale z dnešného hľadiska sa dá naňho pozerať ako na relikviu doby a "previnilo" sa na ňom pobaviť. Chvíľami to vyzerá, že sa na animácii podieľal aj Švankmajer, ale skôr sa uňho len Vukotič inšpiroval. Je to nepodarené v podstate v každom ohľade, ale takým spôsobom, že je absolútne jedno, aké hodnotenie filmu dáte. To moje súvisí najmä so záverečným masakrom, bohužiaľ scenár našiel spôsob, ako zostať stále v mantineloch filmu pre mládež.