Mladý Karl Marx (2017)

„Vše co existuje si zasluhuje zahynout.“ (Goethe. Faust; oblíbený Marxův citát) Je třeba složit díky za filmy tohoto typu. Třebaže s některými z nich, s jejich podáním dějinných událostí, osobnostních charakteristik, nesouhlasíte, lze je označit za ony pověstné perly v hromadě odpadků, a to právě proto, že je s nimi možné polemizovat nebo souznít, v rozdíl od většiny filmové produkce, americké zejména, s níž debatovat nelze (konečně ta nemá jiného účelu než myšlení umrtvit). Zde máme snímek nabízející poněkud barvotiskový portrét počátků „kariéry“ a manželství falešného proroka Karla Marxe v podání Raoula Pecka, mj. tvůrce dokumentu o tyranii málo opigmentovaných lidí (což je legrace vzhledem k Marxovu zhnusení z „negrů“). Jediné, co se barvotiskoviskosti vymyká, je vhled do továrních hal oné doby. Pracovní podmínky v mnoha fabrikách v prvé polovině 19. století vzbuzují smíšený pocit hrůzy a odporu k jejich nelidskosti (jak ukazují i jiné filmy, a pochopitelně literatura o tomto tématu). Snímek věnovaný Marxovi nás v pár záběrech zavede do britských textilek, do obydlí jejich zaměstnanců; v tomto směru bude tedy divák (i ten, který reprezentuje v relaci k pracovním a životním podmínkám dělnictva v 19. století pověstnou Tabula rasa) jaksi obeznámenější než samotný Marx, onen pán totiž nikdy žádnou továrnu, důl, ... jednoduše žádné průmyslové pracoviště, nenavštívil (na rozdíl od svého „přítele“ a vydržovatele Engelse). Marx své proletáře neznal, živý dělník ho nezajímal; vše měl vyčteno z knih, novinových článků, vládních statistik, vše pro něj byla teorie a jeho cílem byla opět teorie, pochopitelně teorie vědecká (teorie silně načichlá apokalyptickými, radikálními proklamacemi). Film samotný, jak ostatně jeho název napovídá, se primárně zabývá „mladým“ Marxem, jeho životem politickým i rodinným a právě v jejich zobrazení je ona výše zmíněná barvotiskovost. Rodinný život je idylické pokračování pohádek o tom, kterak si neurozený mládenec princeznu vzal, jen si vyslechneme povzdech, že manželčina rodina nechce mládence finančně podporovat (odmítání finanční podpory, to opravdu neměl Karel Marx rád); a zde vyprávění končí, ještě včas před manželčiným vystřízlivěním; život v chudobě, s v hygieně si nelibujícím, svárlivým příživníkem. Co se týče politického portrétu Karla Marxe - autor se velmi snaží navodit dojem, že Marx to myslel s lidstvem dobře, žel jeho myšlenky byly zkresleny a hanebně zneužity. Nicméně přece tu a tam probleskne holá pravda, totiž že násilí spojené s marxismem je obsaženo v samotném Marxově díle. Patrně i proto, že násilí a obdiv k násilí, byly neoddělitelnou součástí osobnosti Karla Marxe. Násilnický, netolerantní člověk, jehož jméno je právem spojeno s budováním a udržováním nelidských režimů. Tento rys jeho povahy je patrný i ve filmu, zejména v jeho pohrdavém, povýšeném, arogantním postoji k ostatním „revolucionářům“. Marx, kovaný teoretik, nejvíce pohrdal a nesnášel socialisty dělnického původu, mimo jiné i proto, že tito lidé, vzešlí z dělnického prostředí, netoužili po nových dogmatech, které by dělnictvo v roli ďáblova sluhy pomohlo realizovat v praxi, ale usilovali „pouze“ o postupné zlepšování pracovních a životních podmínek dělníků – a to i ve spolupráci s tzv. třídním nepřítelem. Děj končí s uveřejněním komunistického manifestu, vyhlášením tolik známého hesla o alianci proletariátu všech zemí a proklamací mezi-třídní nesnášenlivosti a nenávisti. Takže díky za film, oslavující teoretika nenávisti, který opravdu nutí k polemice. Jde o film oslavující rasistu (Marxovi, ač původem Židovi, byl vlastní antisemitismus, víra v teorie o podřadných rasách („negři“, Slované) a podřadných národech (Irové, Skotové, Baskové, Řekové, Češi, Srbové, Chorvaté, Rusové, … ) a satanistu (nenávist vůči Bohu a přijetí satana za patrona svého politického díla dosvědčuje Marxova poezie). Nelidskost komunismu nepřišla na svět až se Stalinem, jak to někteří soudobí marxisté rádi předkládají; už mnohem dříve na sebe vzala podobu vousaté tváře myslitele z Trevíru. Marxismus není žádnou cestou k světlým zítřkům, jen širokou cestu dolů, k zavržení. „Pekelné výpary vystupují k mému mozku, naplňují jej až k šílenství, až se mé srdce zcela mění. Vidíš ten meč? Sám kníže temnoty mně jej dal. To on mi určuje čas a dává mi znamení. A já stále směleji hraji tanec smrti.“ (Karel Marx. „Hráč“ (Spielmann))

Ťažko povedať, či je na tento film východná Európa pripravená. Problém tohto filmu, alebo snáď skôr nášho prostredia, je v tupom a zúrivom antikomunizme, ktorý bráni prekonať určité bariéry. Tieto bariéry však človek musí prekonať, ak chce skutočne vnímať tento film.
Film je ostrovom v mori. Konečne moderné a ideológie zbavené filmové dielo, ktoré zobrazuje dobovú realitu. Oceňujem že sa autori nebáli zobraziť nielen biedu, ale predovšetkým sa nebáli vôbec vysloviť slovo komunizmus. Inak povedané, bez nejakých ideologických prikrášlení ukázali, alebo načrtli skutočné myslenie Marxa a Engelsa a počiatky komunizmu, ako politickej ideológie a filozofického smeru. Žiadne fanfáry, hrdinstvá a heslá. Práve naopak.
Myslím, že tento film zostane u nás nedocenený, pretože bude nepochopený. Mnoho ľudí jednoducho nebude vedieť prehrýzť fakty, ktoré sú v tomto filme pekne umelecky zobrazené. Napríklad fakt, že vo filme je v celku podarená snaha o objektívne vykreslenie doby a dobových osobností a nie o zahrabanie komunizmu a Marxa pod čiernu zem, tak ako sme na to už 30 rokov v kinematografií a progresívnych dokumentoch zvyknutí.

"To čemu vy říkáte zisk, já říkám vykořisťování". "Myslíte si, že všichni lidé jsou bratři? Myslíte si, že buržoové a dělníci jsou bratři? Ne, nejsou. Oni jsou nepřátelé." Film o raných životních osudech Karla Marxe a jeho přítele Bedřicha Engelse, o sepsání Manifestu a vzniku Komunistické strany. Film lehce nadprůměrný. Myslím, že nic nepropagoval, provolávaná hesla a projevy podal tak jak byly. Střízlivě zhodnotil situaci tehdejšího dělnictva, která nebyla opravdu růžová. Nelze se proto divit vzniku této ideologie. Vždycky jsem si ale říkal, kdyby oba pánové vstali a probudili se v současnosti a podívali se zpětně na 20. století, tak jestli by řekli, že ano takhle to všechno mělo proběhnout, vše negativní bylo nutné a škoda že se to počátkem devadesátých let vše zhroutilo. Anebo, že by uznali (alespoň částečně), že takhle to proběhnout nemělo, takto jsme to neplánovali. Vzhledem k jejich stati v komunistickém manifestu, kde vyzývají a píšou o krvavém zničení buržoazie, by zřejmě odpověděli to první. Nám současníkům, kteří s Marxismem nesouhlasíme (a je nás většina), se nám na to dívá dobře, jelikož dnes už víme, že tento experiment ztroskotal a je pryč (snad nenávratně). Kapitalismus je zlo. Ale je to to nejmenší zlo, jaké byla společnost schopná vymyslet. Komunismus je neporovnatelně větší zlo, o tom žádná. V závěru filmu, při počátečních titulcích, probíhají v pozadí záběry, zobrazující problémy kapitalismu i negativa komunismu. Jakoby tím tvůrci, chtěli říct, že nic není dokonalé a vyjádřit svou nezaujatost.

Chudáček Karl Marx - nakonec "trpěl" v britském exilu ..... . Hlavně že se nechal živit svým pobratimem, továrníkem Fridrichem Engelsem. A když od něj momentálně nebyly prachy, tak jeho žena nosívala svoje šperky do zastavárny, aby měla peníze na jídlo pro jejich děti, protože soudruhu teoretikovi Marxovi šly obě ručičky doleva ..... . Není překvapivé, že film oslavující tvůrce ideologie odporné závisti a patologické nenávisti režíroval levicový ex-politik ..... . Prostě ODPAD !!!!

Blahovi sa pri tomto filme muselo spotiť čelo. My ostatní sa len znudene prevaľujeme na gauči a čakáme, kedy tento meeting SMERu konečne skončí. TV film, ktorý ale nie je TV a snaží sa hrať na niečo väčšie však nezaujme absolútne ničím. myšlienky sa odomňa odrážali, atmosféra skoro žiadna, nesympatickí herci a to celé v dlhej minutáži. Trošku tej historicity a náznak toho, ako mladým, perspektívnym komunistom dokáže zajebať v lebeni a napíšu Manifest. 1 z 5