Metoda (2005)

Argentinsko-španělské psychologické drama na stylDvanácti rozhněvaných mužů, ale v trochu jiném podání, při výběrovém řízení na ředitele velké firmy, kde kvůli jednání účastníků a skvěle propracovanému scénáři jde v některých chvílích až o hodně zajímavý thriller, kde nevíte co přijde dál. A velké plus patří všem hercům, kteří zahráli perfektně, na tom se postavil úspěch celého filmu a ještě k tomu tu potěšila, mnou oblíbená, mladá Najwa Nimri. Z hlediska filmu se jedná o zábavnou podívanou, ale podílet se na tomto v reálu by bylo hodně odporný, pro tuhle firmu byste dělat nechtěli po tom, co si na Vás připravili. Konec potěšil! Čisté 4*

Kdyby celý film plynul tak originálně, svižně i napínavě, jak to bylo v snad nejzábavnější scéně s loptovou hrou v kanceláři, s hájením si zvolené evropské velmoce v rámci souboje, zřejmě bych se plně přidal k převažujícím nadšeným ohlasům. Takhle spíše po skončení zhodnotím snímek, který jsem sice vnímal především skrze námět rafinovaného výběrového konání jako celkem zajímavý, ale nejednou mi dával vzpomenout i na lepší komorní dramata či thrillery z jedné místnosti, které ve mně zanechaly památnější zážitek. Svojí téměř dvouhodinovou konverzační smšrtí ani spíše průměrnou atmosférou mě až na pár scénMetodatolik nestrhla, přestože potenciál i řadu kladů jsem vnímal. Z rámcové linie s demonstrací včetně závěrečného kráčení ulicí po velké bitvě jsem měl taky rozpačité pocity čehosi naznačeného směrem k jisté paralele, ale nedotaženého tak, aby na mě tenhle obraz v závěru silněji zapůsobil. Značně podobná britskáZkouška, jíž jsem letos také udělil 3 hvězdičky, se mi zamlouvala nakonec i trochu víc, ač naMetodějsem zase kvitoval, že se oproti zmíněnéZkoušcealespoň nesnaží svou strukturou a pojetím vyloženě kopírovat ty horrory z uzavřených prostorů.[60%]

Už je to celkem dlouho, co sem viděl nějakej ten ilmek, spíš to tedjedu v seroších. Nicmééně, tenhle na mě na flešce čekal snad 4 roky a nakonec se dočkal. Kdybych ovšem věděl, že se to celý bude odehrávat v jedný místnosti, v životě bych do toho nešel. Sílu jako 12 rozhněvaných mužů to nemá, ale zas uplná blbost to není...

Po výborném rozjezdu v první půlce, kde se nám představí jednotliví uchazeči a následná metoda výběru, jsem byl nadšený. Příběh číšil originalitou, úkoly byly zajímavé a psychologický teror se pěkně stupňoval. Problém však přichází s druhou polovinou, kde jakoby scénaristům úplně došly nápady, dlouho se příběh plácá na místě, úkoly už přecházejí do stereotypní nudy a celkově se film sekne na čistě psychologické lince, ale úplně zapomíná na budovanou atmosféru, akci, napětí nebo se bojí jakkoliv přitvrdit. Samotný závěr mě pak už zklamal úplně, protože nám vlastně nic neřekl a jen za filmem zabouchl dveře. Veliká škoda, od podobné španělské tvorby jsem čekal něco více a potenciál tady byl, ale to, jak jej v průběhu filmu zazdili, mě bude mrzet ještě dlouhou dobu...

Typicky španělské minimalistické a napínavé pojetí thrilleru je dokonale znázorněno v této rafinované metodě, jak udržet diváka u obrazovky. S tou výjimkou, že se zde nestřílí, neuřezávají genitálie a nepobíhají tu psychopati. A přesto je tato velice civilní forma s kapkou toho (ryze chladného) sexuálního harašení velice povedeným filmem překonávajícím povedené filmy jako Los ojos de Julia či Bajo la Rosa a vyrovnávající se velice kvalitnímu Contratiempo - s nímž sdílí jeden velice zajímavý rys - máme spoustu času vynášet závěry a vymýšlet odhady, ale nakonec se vždy ukáže, že je to jinak (viz. finální scéna Contratiempa). Zde je závěr sice více emocionální v tom negativním smyslu slova než překvapující, jiné momenty toto ale vyrovnávají - aneb schválně kdo správně tipl onoho špiona. V konečném důsledku je to tedy skvělý snímek, zvlášť pro fanoušky 12 rozhněvaných mužů, s nimiž také sdílí mnoho charakterové vlastnosti, jde ale vlastní cestou a to cestou shlédnutí hodnou, takže nemohu jinak než doporučit.