Rozhovory s vrahem: Výpověď Johna Waynea Gacyho (2022)

Johna Waynea Gacyho som mal vždy spojeného s kostýmom klauna. Išlo však len o mediálnu a zľudovenú nálepku, ktorá s vraždami reálne nemala nič spoločné. Gacy bol ten typ človeka, ktorý mal veľké ego a vysokú mieru arogancie. Chlap, ktorý musí byť na každej fotke a samozrejme vždy vpredu vycentrovaný, aby ho nikto nemohol prehliadnuť. Keby nevenoval energiu zabíjaniu mladých chlapov, tak mohol byť kľudne...no trebárs aj prezident. Vraždy svojim prevedením neboli ani zďaleka tak zvrhlé ako napríklad u Dahmera. On však vďaka svojmu spoločenskému postaveniu, angažovaniu sa v komunite, zvolenému vzorcu lovenia obetí dokázal zabiť oveľa viac ľudí. Dokument mňa bohužiaľ nedokázal pohltiť. Informatívne akurátne, aj keď to určite chcelo viac informácii z detstva a dospievania, ale nemajúce žiadne napätie či prekvapenie.

Klasický mi u týchto dokumentov chýba hĺbka. Viac psychologických analýz, poprosím. Osobnosť, detstvo. Nebolo tam spomenuté, že Gacy mal v detstve ťažký úraz hlavy. Že jeho otec bol alkoholik, čo ho aj mlátil, že mal napríklad aj Brata. Viac by som chcel tie rodinné pomery odkryť. Tak snáď nabudúce. Čo už...

Jiný přístup než uNight Stalkera. Focus na vraha. Policisté spíše stafáž. Dobově někde před začátkem behaviorální sekce F.B.I. (takže předMindhunterem). Všechna ta vyšetřovatelská práce byla taková ´dřevní´(tím nemyslím amatérská). U Gacyho bylo fascinující jak chtěl mocí mermo zapadnout do společnosti (politická angažovanost, komunitní grilovačky, dvě manželstí, kariéra klauna). Přesně ten typ, ke kterému  sousedé řeknou: ´Takový hovorný, společenský, přátelský. S ničím násilným bych ho nikdy nespojoval.´ Až mu spod baráku vytáhnou 30 mrtvol (zbylé tři byli v řece, protože se pod dům už nevešli). Poutavý dokument.

Gacy patří zaslouženě mezi ďábelské trio nejslavnějších sériových vrahů 20. století. Bundyho i Dahmera však hodně zastiňoval ve snaze a hlavně schopnostech zapadnout do společnosti. Gacy svoje nechutné záliby velmi dobře maskoval rodinným životem, byl společenský a pracoval pro komunitu. Všichni ho stále mají spojeného s rolí narozeninového klauna, kterou ale nedělal zase tak často a tato jeho děsivá póza překvapivě nedostane mnoho prostoru ani v dokumentu. Berlinger však odvedl další skvělou práci.

Na můj vkus chaotické, v neustálém skákání v čase sem tam jsem se po chvíli začala ztrácet. Chyběly mi podrobnější informace o obětech a jejich životě. Z hlasu arogantního bastarda Gacyho a jeho bludů se mi brzy dělalo špatně, jeho nehorázné popírání jakékoliv viny ve mně vzbuzovalo obrovskou chuť usmažit mu mozek v hlavě... Nakonec dostal injekci.