Metallica & San Francisco Symphony: S&M² (2019)

Je to možná sice ještě starší než retro, ale výsledný zvuk je ohromující a být přímo na místě a nesledovat koncert na notebooku jako digitální proletariát musí být zážitek, ne-li přímo požitek. Záleží na tom, jestli chcete originál na koncertě, nebo kopii. Koncert zdá se navštívila hlavně rocková generace X a nejstarší mileniálové. A ti kterým americká spotřeba slouží k uspokojování estetických, intelektuálních a duchovních potřeb. Pěstění estetických schopností vyžaduje čas a píli. Ekonomický způsob myšlení zahrnuje v mnoha případech určitý druh ignorance čehokoliv, co chutná po vyšších věcech života. Rock v době největší slávy Metallicy dával existenciální návod a jedinou smysluplnou formu existence generace, která nechce zestárnout. Čekal jsem, že lesní rohy v závěru rozmlátí své nástroje. Koncert na České televizi Artu.

[3.5*]     [hodnotená 87-minútová verzia]     Akože ja mám Metallicu veľmi rád, ale aký malo toto zmysel? Príde mi to ako čisté pozérstvo. Dnes chcú všetci nahrávať a koncertovať so symfonickým orchestrom, lenže kým u takého Johna Williamsa to má perfektný zmysel, u Metallicy zase nie a v takomto prevedení to dokonca miestami pôsobí komicky. Pre symfonikov to musí byť riadne dehonestujúce, hrať dookola tie 3 tóny a všetci naraz. Tie skladby jednoducho nie sú upravené pre symfonický orchester (čo si ani veľmi nedokážem predstaviť) a navyše je to aj tak jedno, keďže kapela orchester totálne prehlušuje a väčšinu času ho nie je počuť (snáď keby hrala kapela unplugged, spolupráca by fungovala lepšie). Orchester je možné si všimnúť len v tichších pasážach, ktorých ale nie je veľa. Výnimkou je skladba "All within my hands", v ktorej kapela s orchestrom celkom pekne súznie. Istú snahu o to isté je je ešte počuť v skladbe "One". Naopak, skladba "Nothing else matters", ktorá mala v tomto smere celkom slušný potenciál, je vyslovene odfláknutá. Zaujímavým nápadom je ešte sólo na elektrickom kontrabase (pocta Cliffovi Burtonovi).

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Metallica to po dvaceti letech zkusila a hudebně je to ekvivalent podruhé vyluhovaného pytlíku čaje. Vodu to sice zabarvilo, ale chuť nic moc. Výběr písní do značné míry kopíruje původní koncert a nové kousky jsou těmi nejslabšími. Takhle s obrazem to tedy má větší smysl než samotné audio, na druhou stranu je vidět, že sanfranciští symfonici jsou natolik profesionálové, že dokáží naprosto ignorovat fakt, že hrají na metalovém koncertu (porovnejte třeba s Českým národním symfonickým orchestrem hrajícím na Wackenu s Dimmu Borgir). Být přímo v té hale, dám plné hodnocení, ze záznamu je to průměr (50%).

Trochu som sa bál, či spojenie bude skutočne kvalitne fungovať (prvý koncert z 99-teho som doteraz nevidel), či Metallica úplne neprehluší orchester a odstaví ho na druhú koľaj, ale počúvalo sa to fakt dobre a ja som sa drvivú väčšinu času príjemne bavil. Niektoré prevedenia zaujali viac, no zopár ma ponechalo chladným.

"Outlaw Torn !" Všetko super, prevedenie, nasadenie, pódium, svetlá, zvuk...len výber piesní je značne nešťastný a mal sa spraviť inak. Asi kvôli časovej tiesni sa recyklujú piesne z minula a používajú sa už zložené aranžmá. Škoda, bola to výborná príležitosť na nesmrteľnú pecku. Takú, ako je prvý diel. Takto len za 4*.