• 18+

Měsíc v kanálu (1983)

Měsíc v kanálu (1983) – filmový poster
Originální název:\N
Rok:1983
Žánr: Drama
Země: Francie, Itálie
Režie: Jean-Jacques Beineix
Délka:126 min
Přístupnost:Od 15 let
Hodnocení:6,2/10

Sledovat Měsíc v kanálu online

Přehrávač zatím není dostupný.

O filmu Měsíc v kanálu

Depardieu tentokrát v roli Gérarda, povoláním přístavního dělníka, který hledá v přístavu vraha své sestry. Gérard žije u svého otce v malém zchátralém domku a oba mají problémy s alkoholem. Jeho přítelkyně Bellina nelibě nese, že Gérard veškerý svůj volný čas tráví v baru, protože pevně věří, že tam najde informace o zločinu. I když film ve Francii propadl jak u kritiky, tak i u diváků, v Německu filmovou kritiku docela zaujal, psala o tomto filmu pozitivně.

Témata

Obsazení

Tato stránka je generována automaticky za pomocí údajů zjištěných z veřejně dostupných zdrojů a sjednocených pomocí AI ChatGPT. Uvedené údaje nejsou redakčně kontrolovány, monitorovány ani upravovány a mohou být nepřesné či nesprávné.

Komentáře (11)

Komentáře jsou vkládány jejich autory a nepodléhají redakčnímu schválení ani kontrole. Za jejich obsah odpovídají jednotliví autoři. Komentáře mohou být automaticky přebírány z dalších webových stránek.

Martin741 ★★★☆☆

Vystudovane filmove teoretiky -elitari film zjebali a prepadol i co je horsie, prepadol i u laikov - nedoukov. Slusne 3 dam len preto, ze s filmovou teoriou nechcem nic mat a vystudovane filmove teoretiky -elitarov obchadzam na kilometre : 67 %

Zdroj: ČSFD.cz (2021-04-07)
bellicek ★★★★★

Nechat se nést měsíčním svitem. Pro mě velmi silný snový film.

Zdroj: ČSFD.cz (2009-08-03)
M.E.J.L.A. ★☆☆☆☆

Film natočený v křeči vyvolané režisérovým úspěšným debutem. Nabubřelé ego a ztráta soudnosti. Úspěch prvního filmu zavazuje a Beineix to holt neustál.

Zdroj: ČSFD.cz (2009-08-01)
f1 ★★★★☆

Taky Vás baví filmy o ničem ze skvělých prostředí. Tenhle je výborný. Předem uvádím, každý to nezkousne.

Zdroj: ČSFD.cz (2006-12-17)
Dionysos

„Po nezdařených věcech touží všechna věčná slast, neboť všechna slast chce sebe samu, proto chce i srdcí žal.“ Vskutku nejvznešenějším cílem umění je vzájemná adekvace obsahu a formy, což se zde nedaří na 100%, ale bezpochyby se zde jedná minimálně o vzájemnou silnou provázanost: příběh člověka (konkrétně i obecně), jenž vždy najde prostředek, jak bojkotovat vlastní štěstí, nachází podporu v „neobarokní“ formě cinema du look, která stojí na hledání a ideálně i nalezení bodu, ve kterém se zvolený výrazový prostředek na svém vrcholu zvrhá v bojkot sebe sama. Lidská touha po dosažení objektu touhy je vždy sama ze sebe sabotována, ať již po svém dovršení, nebo těsně před ním, jako v tomto případě, což vždy znovu dokazuje, že pravou slast člověk nečerpá z úspěchu, ale ze svého věčně obnovovaného trápení. A přesně v tomto neuchopitelném rozdílu (= absentně přítomná ztracená sestra) mezi vědomou touhou (= Kinski) a nevědomou slastí (= Abril) se usazuje filmová forma (= melodrama, reklama). Co jiného než tyto žánry, které chtějí lidem vnucovat svoji falešnou plnost, falešnou uzavřenost, falešnou úspěšnost, může na sobě samém demonstrovat inherentní sebedestrukce lidské touhy. Tam, kde hlavní hrdina dojde až na dosah své touhy a couvne, tam kýčovité schéma jakoby vypadlé z reklamy na červenou knihovnu narazí hlavou na vlastní hranici a zvrátí se ve svůj vlastní opak (z červené knihovny se přes rudou krev na chodníku dostaneme k močí nasáklému ochlastovi, atd., atd.).(09.12.2020)

Zdroj: ČSFD.cz (2020-12-09)