Mateřské instinkty (2024)

Vyumelkované, načančané dielo z prostredia Ameriky 60. rokov, ktoré pojednáva o závisti po jednej životnej i rodinnej tragédii. Dámy na opätkoch, s rukavičkami na rukách a náhrdelníkmi na krkoch, vždy dokonale nastylované, reprezentujú prototyp ženy, ktorá má rada všetko pod kontrolou a chce byť pýchou svojho muža. Film je ako hra mačky s myšou, plný manipulácie, ktorá je implicitná a preto je tak ťažívá, že ústi do paranoje, ktorú zažíva Alice. Herecké kreácie Chastain a Hathaway znesú najprísnejšie kritériá. Dusno, ktoré neprestáva a graduje od smrti matky, je parádne. Vyústenie príbehu je zaujímavé, ale nedokáže zvrátiť dojem, že postavy sa správajú čudne a konajú sebaohrozujúco. Alice mala dosť situácií na hrane so Celine, aby povolila jej prichýlenie v dome po smrti jej manžela. A keď už aj, mala ju strážiť ako oko v hlave, a nenechať ju spraviť na konci príbehu to čo spravila. Konštrukcia samotného záveru je u mňa problematická, tu sa mi vytráca práve inštinkt matky, ktorý takéto správanie skrátka nedovolí.

"Toto má už čo za pri*ebaný scenár?" je veta, ktorú som si spontánne hovoril pri mnohých momentoch deja tohto filmu. Niežeby ma to prekvapilo, ale častokrát to vedelo dosť liezť na nervy. Inak načo vlastne tieto dve oscarové hviezdy berú v poslednej dobe jednu, v rámci ich kariérnych pomerov, bezvýznamejšiu rolu za druhou? Keď si predstavím ich niekdajšie úlohy, tak mi je za nich aj trochu trápne. Či už len nemajú toľko zaujímavých ponúk? Lebo neverím, že peniaze v tom hrajú tak podstatný aspekt.

║Rozpočet $-miliónov║ Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $3,407,219▐  Skvelé duo  Jessica Chastain vs Anne Hathaway rozhrajú desivé susedské vťahy. Postupný psychologický nátlak rozpúta peklo medzi susedmi. Na škodu je, že to miestami až príliš pripomína obohranú schému. Našťastie spomenuté herečky to držia nad vodu a dokážu to svojim prejavom rázne utiahnúť./60%/

Stojíme před dramatem, které i přes brilantní interpretaci zůstává překvapivě nepovšimnuto díky průměrnému překladu názvu, který neodráží jeho obsah. Málokdo ví, že jde o téměř identický americký remake vynikajícího belgického filmu. I tak je těžké uniknout pocitu být před drobným produktem vyrobeným na zakázku s jistým nádechem nedělního televizního filmu. Delhomme představuje příběh, který se od svého prvního zlomu vyvíjí v nepříjemných a vypjatých situacích, zachraňovaných pouze hereckými výkony, neboť jeho režie je až na poslední minuty vyvrcholení lineární, měkká a plochá. Je vždy potěšením vidět Anne Hathaway v akci a při této příležitosti, sdílet scénu s další velikánkou, jako je Jessica Chastain, lze očekávat produkt podobné kvality, ve kterém kinematografie spojila dvě divy v jejich zlatém věku. Po dokončení filmu vám v podstatě zůstane pocit „to není špatný“. Můžete cítit určitou bezmoc a prázdnotu, protože vše se děje náhle a byli byste raději, kdyby se věci měli jinak. Může být také užitečné si uvědomit, že v takových naléhavých situacích mnozí z nás chtějí vinu spíše eliminovat, než ji pochopit.

Filmy je naprosto skvělý, něco mezi Kingem a Hitchcockem. Někdo tady psal, že je to nesmysl s tím chloroformem. Že zabírá daleko pomaleji, než je ve filmu. Tak jsem se podíval a už po minutě jste v limbu. Plus je mi líto, že ve filmu nedodrželi 60 vteřinovou časovku, aby to uspokojilo zdejší kritiku. Tenhle žánr a zpracování tady dlouho chybělo, a je výborné.