Maraton (2005)

"Matky dokážu čítať tváre svojich detí a jednoducho vedia, ako sa cítia.Vyzeráinak,keďbeží.Akoby...užnemoholvyzeraťšťastnejšie.“Skutočný príbeh autistického chlapca Cho-wona, ktorý má behanie v krvi. Proste žiadenRain Man, jeho záujmy (či danosti) sú niekde inde   ("Koľko je 365 krát 75? ... A čo tak 3 krát 7?“).   Film sa sleduje dobre, počas celých 2 hodín nenudí ani na chvíľu, ale zase v ňom ani nie je nič také, čo by človeka dokázalo ohromiť (snáď s výnimkou pomerne silného záveru). Poetika filmu pôsobí až príliš obyčajným dojmom (dojmom mnohokrát videného) a na druhej strane ani autentickosť nie je práve to, čím by si tento film dokázal diváka podmaniť (na to je to celkové spracovanie až príliš naivné)."Bez Cho-wona neprežiješ ani deň.Onťanepotrebuje.Totypotrebuješjeho!“.

Porovnávám autisty z života (v různém věku) a z filmů, a skutečně mají všichni leccos společného; snad jen Forrest Gump mi byl neuvěřitený, a tím i protivný. Vím, jak je obtížné dát si v klidu o půl šesté kafe, když autistický synek má v plánu, že v 18,45 bude nasedat do auta a pojede domů. Kromě toho mám pocit, že jsem se ve filmu dozvěděl mnohem více o Korei než o autismu. Myslím, že jeden z autistů, které znám, by pod tímto trenérem také mohl běžet maraton (ale jde o člověka, který žije bez pomoci matky i státu).

Velice příjemná a pozoruhodná záležitost, ve které se umně snoubí několik filmových žánrů a dotýká se mnoha témat, ať už se jedná o sportovní drama, rodinnou/vztahovou psychologii či nahlédnutí do individuálního světa mladého autisty, k tomu jako bonus nadhled a jemný humor (vyjma trenéra, ten místy přitvrdil). Moc se mi to zamlouvalo, matčina láska i pochyby, včetně výčitek svědomí, Cho-won (úžasný Seung-woo Jo), který má rád běh, těstoviny a zebry a v neposlední řadě velmi nestandardní trenér, pod hrubým zevnějškem srdce na správném místě. Krásný film.

Film o autistovi ktorého vášňou je behanie a snom zúčastniť sa maratónu. Najväčším kladom filmu je famózny Seung-woo Jo, ktorý autistu stvárnil absolútne uveriteľne a v pohode sa vyrovná aj Hoffmanovmu Rain Manovi. Pre mňa je bohužiaľ aj najväčším záporom, pretože film sa venuje najmä jeho postave a rôznym detailom na ktorých si zakladá. Radšej by som bol, keby sa film viac sústredil na jeho rodinu, ktorá je okrem miestami dosť otravnej matky v pozadí príbehu a len v stručných náznakoch sa dozvieme ako to znášajú. Nech už je Seung-woo Jo akokoľvek dokonalý, tak sledovať dve hodiny utekajúceho autistu nie je dostatočne zaujímavé. Škoda že línia s jeho trénerom má tiež málo priestoru. Tá ma bavila najviac. Výsledkom je taký milý pohodový film o handicapovanom človeku, ale poriadne ma nedojal ani raz. Keď už niečo s podobnou témou, tak novší Keys to the Heart ma bavil oveľa viac. 6/10.

Korejci to stejně svedou. Z té asijské kinematografie jsou Evropě vlastně nejblíž. Jediná trošku atypická je ta korejština a na to se ve výsledku taky dá zvyknout. Tvůrci jsou tam totiž nesmírně talentovaní a dokáží dobrou filmařinu spojit se skvělým tématem a perfektními hereckými výkony. Maraton je přesně v tomhle duchu. Ten kluk toho autistu hrál tak dokonale, až jsem měl pocit, že autistou opravdu je. A on přitom hraje v tolika filmech. Vlastně se jedná o drama, ale celé dvě hodiny se tak nenápadně usmíváte a přejete mu štěstí, že spíš koukáte na úctyhodný rodinný příběh, než na film o těžkém životním údělu jednoho korejského kluka. Líbilo se mi to moc. Korejci prostě umí uhranout.