Magdalena Dobromila Rettigová (1961)

Veskrze příjemná stejnojmenná Jiráskova hra z roku 1901 o problémech maloměsta ve 30. letech 19. století. Místní kvas osciluje mezi výřečnými měšťany a mladou láskou. To vše rámuje několik rázovitých lidových figurek, ovšem zdaleka nejlepší jsou dialogy řešící gramatiku hoch-böhmisch. Podobnou atmosférou oplývají samozřejmě i jiné hry, napříkladFidlovačkaneboPerly panny Serafínky.

No, měl jsem tak trochu mezeru ve vzdělání nebo přeci jen už slabší paměť, ale i já opravdu vnímal Rettigovou především jako takového Pohlreicha v sukních a autorku té bichle o vaření. Jednalo se však vskutku o nefalšovanou obroditelku a vlastenku, která se může směle řadit k takovým pěstitelům češství jakými byli Jungmann, Dobrovský či Palacký. Divadelní hra, která se odehrává prostřednictvím televizní obrazovky, nepostrádá z těch divadelních zvyklostí vpravdě zhola nic. Skvělé masky a kostýmy, autenticky vyhlížející herečtí představitelé šosáckých rolí, kulisy a také staromilské záběry detailů obličejů, včetně jejich pitvoření při vyjadřování emocí. Prokládaná němčina byla půvabná především při dialozích Pivce a Waleské. Obsahově jde spíše o povrchní banální příběh, který mne příliš nezaujal.

Pokud očekáváte životopis Magdaleny Dobromily Rettigové, budete zklamáni. V tomto filmu ji mohla klidně zastoupit nějaká vymyšlená postava. Celé to stojí na banálním příběhu o neuváženém slibu manželství na pozadí národoobrozeneckého úsilí. Hlavním pozitivem je trojka Pivec, Záhorský a Nedbal. U Šejbalové mi naopak přišlo, že místy moc neví, co si se svou rolí počít, a ani se jí nedivím. Ještě zoufaleji působí rádobykomická dvojka Marvan-Neumann.

Hned v úvodu mi bylo jasné, že pan Štěpánek tu asi hrát nebude, neb mu bylo dáno jen čísti „předmluvu“. Po pěti minutách mi bylo jasné, že půjde o inscenaci, nikoli o film. Ale vypínat jsem to už nechtěl, tak jsem to poslouchal a občas i koukal až do konce. A mohu napsat jediné. Děs a běs. Už nikdy podruhé. Ani náhodou. Přesto dávám za dvacet tu šmucik němčinočeštinu. Nebo češtinoněmčinu?

Pro mě velké zklamání, u kterého jsem vydržel jen přibližně půl hodiny a pak jsem to musel nudou vypnout. K čemu jsou známá jména, když namísto poutavého životopisu s aktérkou "osobně" jsou zde nezáživné dialogy o tom, co kdy kde dělala, tedy zjednodušeně řečeno nepřímá řeč namísto mnohem zajímavější přímé. Čekal jsem, že se mimo jiné dozvíme něco z jejího kulinářského umění apod., avšak nedočkal jsem se. Osobně jsem velký příznivec kulisových pohádek, které mají hlavu a patu, avšak zdejší kulisy byly taktéž velmi nepovedně zpracované a působily rušivým dojmem. Jeden bod z úcty k našim starým hereckým bardům, avšak scénář je na odpad.