Loupež století (2020)

Námět výborný, dokonce based on true story, ale to provedení už méně. Je to sice poměrně svižné a nebere se to smrtelně vážně, ale místy je to až lehce sebeparodické (třeba vyjednavač). To je škoda, trošku vážnější tón a trošku propracovanější zpracování a byla by to pecka. Ti borci to měli vymyšlené do posledního detailu, ale z filmu to až tak nevyzní.

Aj keď výsledným hodnotením sú "iba" tri hviezdičky, čerešničkou na torte je moja spokojnosť. Vlastne som obdobné príbehy videl mnohokrát. Rozdiel spočíval iba v tom, že táto lúpež bola skvelo naplánovaná a až na drobné detaily aj skvelo vykonaná. A spoločné s predchodcami má, že jeden z partie z malicherných dôvodov zlyhá a potom je už iba rutinou pochytať zvyšok. Na druhej strane nápad s replikami zbraní, dobrí advokáti a súdna mašinéria spoločne dosiahli, že tresty boli minimálne a nikto z páchateľov neutrpel väčšiu ujmu. Pobavilo ma, ako sa Guilermo Francella podobá na Miška Dočolomanského.

Je horšie banku vylúpiť, alebo banku založiť? Pýta sa večne filozofujúci strojca tejto lúpeže, Fernando Araujo. Nepochybne si takýmito úvahami získava u divákov sympatie a palce budete držať skôr jemu, ako tomu vychytralému policajtovi. Skutočná udalosť a tak super natočená, že baví od samého začiatku, teda od momentu, keď sa dvaja lotri počas omše v kostole dohadujú na vykradnutí banky. A baví to stále viac, nemá to žiadne odbočky a od polovice poriadne stúpa aj napätie. Môžem len chváliť. 85%.

5 chcipákov ide vykradnúť banku a ono im to skoro prejde. Celá tá vykrádačka bola ale ladená skôr komicky a tak nevyzerala až tak dôveryhodne, ak to malo byť podľa skutočnosti. To bolo asi aj účelom, urobiť to vtipne, ale pochybujem, že celé to naozaj vyzeralo takto amatérsky a ono to skoro vyšlo.Dannyho 11sa tvári veľmi vážne a Loupež století je prakticky o tom istom, ale tvári sa presne opačne.

Je milým překvapení vidět, že se poslední dobou do oživení vod kdysi tolik populárního subžánru loupežné komedie pouští i takové filmově netradiční krajiny jako v tomto případě předloni Argentina nebo loni s jiným konceptem (byť za mě čistě průměrným výsledkem) iRumunsko. Možná si však tvůrci mohli rozmyslet, zda chtějí točit realistický krimi thriller podle skutečné události nebo v první řadě komedii onou událostí kdyžtak inspirovanou. Kombinace obou zaměření tady způsobila, že ani jednu z těchto variant tvůrci filmu nevyužili naplno, pár humorných odlehčení a nijak objevných hlášek z toho filmu jako celku pořádnou komedii neudělá a samotné provádění loupeže, byť v některých místech (přeprava peněz přes tunel) hodně zajímavé, je rozehrané a nasnímané spíše tradičním způsobem ve jménu současného mainstreamu a na žádný fascinující zážitek v tomto směru u mě také nevydalo. Navíc mě tu během akce pravidelně štval hudební doprovod, který připomínal spíše tuctovou hudbu s pokusy o napětí jako z nějakého béčkového seriálu a i díky němu občasLoupež stoletína mě působila spíše jako takové důstojnější béčko, než cokoliv jiného. Jako žánrovou jednohubku ze současnosti beru, řemeselně je zpracována na úrovni, ale důvod pustit si ten snímek znovu, výrazněji si ho zapamatovat do budoucna a případně i dát vyšší hodnocení tu nenacházím. Potěšilo mě však zařazení reálných TV reportáží z případu a epilog s neotřele podanými informacemi směrem k dalším osudům skutečných osob ve filmu ztvárněných. Z tohoto pohledu je na tomLoupež stoletístejně jako mnou též nedávno zhlédnutíNewton BoysR. Linklatera: oba filmy jsou po většinu času formálně i dějově naprosto tradičními „heist movies“ dle skutečných událostí, které mimo příslušné reálie ničím nevyčnívají, až teprve v závěrečných minutách přicházejí s tím úplně nejzajímavějším a na poslední chvílu začnou projevovat značnou osobitost, u níž je mi vlastně opět trochu líto, že ji tvůrci nedokázali využívat od začátku a dodat snímku coby jen trochu originálnější rukopis i v průběhu filmu.[65%]