Loganův útěk (1976)

Skvělý nápad, ale velmi, velmi špatné provedení. Dialogy byly tak hloupé, že si toho nevšimne jen děcko. Řekl bych, že herecké výkony se rovnají ochotnickému divadlu, jenže to bych křivdil ochotnickému divadlu. Nevím, proč sci-fi z roku 1976 vypadá jako z roku 1956. Koukal jsem na to, protože se mi prostě líbil ten nápad, který se podobá crossoveruVyměřený čas (2011)aOstrov (2005). Prakticky do doby, než příběh narazil naPeter Ustinov (nar. 1921, Velká Británie), jsem se jen smál tomu, jak je to hloupé.Michael York (nar. 1942, Velká Británie)nikdy hrát neuměl. Ostatní herci si taky rádi zapřehání.Farrah Fawcett (nar. 1947, USA)má podle scénáře paměť rybičky Dory. Achjo... ZlatáPlaneta opic (1968). Tohle chce remake.

Mám pocit, že studená válka se svou napjatou společenskou atmosférou, stejně jako obecná zkušenost s totalitním systémem a jeho různými praktikami nechtěně přáli vzniku řadě osobitých dystopických sci-fi.Loganův útěkje snímkem z období, kdy byl tento žánr ve filmu za mě na vrcholu. Jako spousta jiných z téže doby mě dokázal fascinovat nápaditě koncipovanou futuristickou výpravou a výtvarnou stránkou. Vtáhl mě svým napětím do dění, přestože k Michaelu Yorkovi coby herci v hlavní roli a tím trochu i k jeho postavě jsem si cestu hledal hůř. Jenže film stejně těží z hutné atmosféry a svižného spádu s nejednou napínavou akční scénou a jakkoliv si mě York příliš nepodmanil, dostatečně mi to vedle něj vynahradila krásná Jenny Agutter coby nepostradatelná partnerka na útěku. Jako zkušenějšího diváka mě už po více podobných filmech nemohlo překvapit vyústění v romantický prvek (oceňuji však, že se k němu blížíme s pozvolným vývojem vztahu), ani zvrat nabízející (pro futuristické sci-fi typický) kontrast mezi moderním světem a opuštěnou přírodou. Přesto jsem si film hodně užil coby výbornou a pořád spolehlivě fungující klasiku, která mi dosud unikala a v rámci žánru zaujala i další originálně vymýšlenou futuristickou totalitní vizi, tentokrát se světem nabízejícím skrze svá pravidla a rituály základní lidský život jen v délce třiceti let. Během napínavého útěku přes řadu únikových prostorů a nástrah se mi ani delší stopáž vůbec netáhla. Nad rámec žánru: ten dědeček s kočkama a zaprášenou galerií v ruinách byl úžasný, Peter Ustinov s noblesou a vtipem skvěle ztvárnil postavu mnohem staršího věku.[85%]

Bylo by to jen další béčkové sci-fi, kdyby nemělo neopakovatelný sedmdesátkový feeling a Jenny Agutter, která mě kdysi uhranula. Poprvé jsem to viděl někdy na začátku 90. let v pubertálním věku na černobílé televizi tesla merkur (na té malé), a byl jsem doslova nalepený na obrazovce, aby mi neunikl žádný detail. Asi jsem tehdy moc neřešil ty existenciální otázky a tak, ale zážitek to byl neopakovatelný. Pak jsem ztratil track, ale nedávno jsem na obrázek z filmu narazil na twitteru, a zatoužil jsem ho znovu vidět. Tentokrát to tedy bylo barevně a kromě úžasných kostýmů, bláznivě naivních kulis a nepochopitelně matoucího chování postav jsem si užil i relativně dobrý pocit z něčeho, co se klidně může v nějaké podobě stát. Krásně strašidelné je, že ty největší ráje potřebují vždy nějaké ty strážce, aby z nich nikdo neutíkal...

Nějaký podzemní kryt s běžným životem, avšak v totalitním režimu. I podaří se jisté dvojici uprchnout na zemský povrch, kde se nestačí divit nad skutečným světem. Z dnešního pohledu námět viděný nesčíslněkrát, byť v různých obměnách. Snímky ´Sexmise´ (1983) nebo ´Ostrov´ (2005) zná jistě každý. Tohle je však klasika ze sedmdesátých let a nejinak zajímavá. Po vizuální stránce jsou sice technické efekty a triky značně zastaralé, ale to se dá s přehledem ještě přehlédnout. Dějství má smysluplný příběh s úžasnou atmosférou a fantazijním uskupením ohledně lidského pokolení v daleké budoucnosti. Obsahuje několik zajímavých detailů, jako třeba plastické operace za použití laserového paprsku. Někdo tak příběh s takovouto předvídavostí srovnává s tvorbou Julese Vernea. Máme tu svět, ve kterém se udržuje mladý život do určitého věku, kdy je rituálem ukončen a jen vyvolení se dočkají znovuzrození. Vymývání mozku jak v nějaké sektě, že? Proto po divácké stránce přijde krapet humorné, když v druhé polovině všeho dějství v myšlenkách uprchlé dvojice vznikají otázky. Jako například: proč jsou na kamenných deskách, pro nás náhrobcích, vyryta jména a nějaká čísla. Nechápou ohromnou sochou staříka, pro nás prezident Lincoln. Neznají kočku, atd. atd. Až potkají staříka živého a ten zas nevychází z údivu z nich. Příběh plný politických a náboženských paralel, sloužící i dnes k zamyšlení. Z dnešního pohledu snímek rozmazleného diváka současnými CGI efekty již nenadchne, ale za shlédnutí určitě stojí. Bude se alespoň vědět, z kterého snímku se neustále používá daný námět.

* ... Jedna hviezdicka dole - dlhe nezazivne sceny  * ... Dalsia hviezdicka dole - aj na tu dobu dost primitivne sceny a pokulhavajuca akcnost  *** ... Tri hviezdicky za sympaticky namet, sympatickych hercov a minisaticky Jenny Agutter  * ... a jedna navrch za nostalgiu  **** - vysledok za 4 hviezdicky